Co jsme udělali slepicím

Před pánem stojí slepice, která na každé jeho zapísknutí snese vajíčko. Její dvě venkovské družky jsou na tom dosud lépe. Spokojeně spolu klevetí a když na ně přijde chvíle, jednoduše si odskočí snést do posady vajíčko a zase se sejdou. Naše slepice snáší dál vajíčka jako automat. Nová generace má už svoji životní dráhu plně automatizovanou. Kuře vykročí do světa podle šipek, které ho vedou tak dlouho od potravy k potravě, dokud z něj není pěkná slípka. Poslední šipka míří do velkého domu a pak už vidíme jen stroj, z něhož vyskakují úhledné konzervy. Naše slepice prožívá údobí krize. Marně pán píská, marně ji dovede k psychiatrovi. Lékař je trpělivý a vlídný. Dlouho k slepici důvěrně promlouvá. Jeho hlas postupně nabývá na síle a optimismu. Slepice už nemá pocit únavy, křivdy, či neúspěchu. Vstane svěží, plná síly z lůžka. Opět stojí před pánem a snáší vajíčka. Tempo, která pán udává, je však mnohonásobně rychlejší, než před tím. [Filmový přehled 6/1977]

Autor/Zdroj: -/Filmový přehled