Ceremoniář

„Tento film byl inspirován skutečným příběhem. Možná v něm někdo poznal
sebe nebo svě známě. S tím se při nejlepší vůli nedá nic dělat." To jsou závěrečně
titulky snímku Ceremoniář, který lze nejspíše označit jako hořkou komedii s
prvky politické satiry. Děj se odehrává v padesátých letech a líčí soukromou
pomstu mladíka, jehož rodina doplatila na komunistický režim. František Valeš
pracuje jako číšník v restauraci, která zbyla z hotelu jeho otce. Vede zdánlivě
spokojený samotářský život. Když se však namane příležitost, uskuteční rafinovaný
plán. Díky svým profesionálním znalostem se dostane na státní recepce,
kde předstírá tajemné „poslání ". Na jeho noblesní hru naletí šéfové všech služeb
a nakonec i straničtí papaláši. Pomsta je dokonána, když mladík s přehledem
zhatí monstrózní pohřeb ministerského předsedy. Jeho budoucnost je však po
tomto bohatýrském kousku krajně nejistá. Ani to však nemůže vyvážit jeho pocit
zadostiučinění. - Spisovatelka Eva Kantůrková na sebe upozornila jako filmová
scenáristka legendární Smuteční slavnosti (1969, FP 7/90). Po mnoha letech
se k této profesi opět vrátila. Zpracovala jistě atraktivní námět, v němž zkombinovala
řadu reálií z komunistických dob a v němž zachytila typické dobové
charaktery. Se značnou dávkou nadsázky a ironie poukazuje na vratkost režimu,
ale i na „švejkovské" rysy české povahy. Příběh však klouže příliš po povrchu,
postrádá dramatický oblouk a drží se v rovině zábavné „zákulisní" historky
z minulých dob. Scenáristickým i režijním pojetím je určen spíše pro televizní
obrazovku. Režisér Jiří Věrčák poskytl velkou příležitost Janu Hrušínskému, který
v roli „číšníka ze staré školy, ale v nových dobách" prokazuje sympatickou
profesionální jistotu.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 1996/5