Duše jako kaviár

Hořká komedie Duše jako kaviár je podle slov jejího autora Milana Cieslara inspirována skutečnými příběhy jeho známých a přátel a je také malou poctou Albertu Moraviovi. Těží z prolínání epizod několika postav, spjatých příbuzenskými, manželskými a mileneckými vazbami. - Při pohřbu rozvedeného otce se jeho dcery Jana a Anna poprvé setkají s nevlastním bratrem Vladimírem, o jehož existenci ony ani jejich zatrpklá stárnoucí matka neměly tušení. Jana žije v rozpadávajícím se manželství s Honzou, který ji podvádí s její nejlepší kamarádkou, emancipovanou „moderní ženou“ Karin. Studentka Anna trpí svou tloušťkou a nenávidí matčina mladého milence. A nesmělý malíř Vladimír před časem odešel od manželky Marcely a hluchoněmé dcerky a rád by se k nim vrátil. Ve hře jsou mimo jiné i Karinin ušlápnutý manžel František, Ruska Jelena, automechanik Ríša a lesbička Miluška. - Podle „mozaikovitého“ dramaturgického vzorce se příhody jednotlivých postav postupně splétají a vrství, aby byly ke konci nějakým způsobem „vyřešeny“. Zaměřením na intimní, především erotické vztahy v současné hektické době může Cieslarův dlouholetý autorský projekt připomínat Jakubiskovo Post coitum, je však natočen v realistickém klíči a s důrazem na odpozorované situace. Působí však až příliš „televizně“.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2004/10