Zvětšenina

Filozofická esej o neuchopitelnosti místa a času. Viscontiho Zvětšenina na příběhu znuděného fotografa předjímá vystřízlivění z bezstarostného života londýnské smetánky. Skutečnost je stejně nepostižitelná jako marná snaha odhalit náhodně zachycený zločin.

Příběh špičkového fotografa, jenž znuděn profesionální rutinou náhodně zaznamená vraždu, je klasickým příkladem neuchopitelnosti reality. Vražda se sice stala, ale nejde ji dokázat, všechny stopy byly zahlazeny a inkriminovaná fotografie se při detailním zvětšení začíná rozpadat na nesouvislou strukturu. Snímek, který by mohl být považován za klíčový iniciační film italských psychothrillerů zvaných giallo (protože pracuje s řadou příbuzných motivů, jako je náhodný svědek, který je proti své vůli jediným, kdo může odhalit vraha), však opouští roli detektivky, přes sociologickou sondu do londýnských klubů, přes fetující mládež prchá dál do neskutečna. Divák spolu s hrdinou zažívá hořkost z rozčarování nad marností svého počínání. Jediným východiskem z prázdnoty se stává přistoupení na určitá pravidla hry. Hlavní hrdina tak v pověstném finále přistupuje na hru s neviditelným míčkem. Některým věcem se zkrátka nelze dostat pod kůži a je lepší je pojmout komplexně, snažit se poznat jejich esenci. Nudící se fotograf v podání Davida Hemingse nabízí ukázkovou lekci duševní krize společenské smetánky. Antonioni s pomocí Zvětšeniny navazuje na svou dřívější „citovou tetralogii" a poprvé vstupuje na zahraniční půdu, jedná se o jeho první anglicky mluvený snímek. Podkladem pro scénář se stala povídka argentinského spisovatele Julia Cortázara, který je považován vedle Borgese za zakladatele latinskoamerické fantaskní povídky.
(MJ)
katalog 1. Festivalu nad řekou