Zimnice

Mladý úředník Acuši je zaměstnancem firrmy obchodující s rybami. Má jen jeden týden dovolené ročně. Trénuje doma golf a špatně zamířeným míčkem náhodou zapne dálkový ovladač. Na obrazovce promlouvají ze staré videokazety islandští manželé a zvou ho, aby se za nimi přijel podívat. Acuši to považuje za znamení - požádá šéfa o prodloužení dovolené a odlétá na island. Japonec s kufrem na kolečkách putuje zasněženým Islandem a zažívá neočekávané.

7. dny evropského filmu (2000)

Road movie o japonském obchodníkovi (hraje ho japonský herec
a slavná rocková hvězda Masatoši Nagase), který cestuje napříč Islandem, aby provedl smuteční obřad za své, zde zemřelé rodiče.

Snímek, navazující třeba na předchozí Fridrikssonův film Děti přírody nebo Kaurismäkiho Leningradské kovboje, je vystavěn z dobrodružných, ale zároveň i komických epizod, plných jemného humoru a neturistického pohledu na zcela výjimečnou zemi.

Acuši Hirata dostává pouze jeden týden dovolené ročně, a tak se těší, že ho stráví na Havaji hraním oblíbeného golfu. Ale dědeček ho přesvědčí, aby vyměnil vyhřáté pláže za studené ledovce a odjel uctít vzpomínkou své rodiče, kteří tragicky zahynuli v odlehlé islandské řece. Během cesty Acuši ochutná nejen vodku Black Death, ovčí hlavy a kvašené žraloky, ale též pozná, jaká mystická kouzla dovedou islandské pohádkové kameny…

Kino ART

Koprodukční snímek Zimnice je společným projektem nezávislého amerického producenta Jima Starka (častého spolupracovníka Jima Jarmusche) a islandského režiséra F T Fridrikssona. Stark chtěl natočit na Islandu road movie a chtěl, aby v něm hrál japonský herec Masatoši Nagase. Fridriksson na základě zprávy z islandské televize zpracoval námět o Japonci, přijíždějícím na ostrov provést obřad na památku rodičů, kteří tu zahynuli při nehodě (ve skutečnosti šlo o rodiny, jež přijely uctít památku japonských vědců, zemřelých při autohavárii).

Mladý tokijský úředník Hirata během putování napříč mrazivou, drsnou, ale divukrásnou zemí prožije řadu epizod, jež ho přivedou k poznání, že „cesta může sama být cílem". Mladík se totiž dozví mnoho věcí o Islandu, ale zejména také sám o sobě. Islanďané jsou prezentováni jako pohostinní lidé, leckdy s podivínskými rozmary, ale vždy s důvěrou v člověka, v přírodu i ve věci, jež se vymykají rozumu.

Velký podíl na celkovém výsledku nesporně zajímavého snímku mají kameraman Ari Kristinsson a skladatel Hilmar Órn Hilmarsson, pracující s dunivými hudebními plochami a s islandskou tradiční písní.

Kino AERO