Zabitá neděle

Zabitá neděle je sugestivní studií člověka na pokraji zkázy, který propadá apatii a utápí pocit zmaru v alkoholu. Kritický pohled do života důstojníka Arnošta však zůstává pouze konstatováním, aniž by nabízel vysvětlení, jak se člověk do této situace může dostat.

Jediný celovečerní film dokumentaristky Drahomíry Vihanové z 60. let evokuje prázdnotu jednoho volného dne mladého důstojníka Arnošta, který prochází životní krizí. Pocit zmaru si vybíjí na lidech, kteří se mu snaží pomoct. Výjimku představuje jen malá holčička. Její přímost a nevinnost kontrastuje se světem důstojníka a podtrhuje tak bezútěšnost jeho života, charakteristickou pro filmy a společenskou mentalitu tohoto období. Vihanová film koncipovala pomocí složité narativní struktury využívající četných retrospektiv, experimentů se střihovou skladbou a iluze subjektivního vnímání času. Kamera, která expresívne panorámuje interiéry Arnoštova bytu a exteriéry maloměstských ulic, pocit zmaru jen umocňuje.
Asynchronní zvuk často vytváří kontrapunkt k obrazu. Ani varhanní hudba příběh nepod-malovává, nýbrž vytváří kontrast k Arnoštově životnímu postoji.
Na počátku normalizace bylo filmu pro jeho neúprosnou analýzu socialistické společnosti znemožněno zařazení do distribuce. Na plátna kin se dostal až po 18 letech, kdy byl uveden na festivalu autorských filmů v San Remu a ohodnocen zvláštní cenou poroty. Do české distribuce byl opožděně uveden až v roce 1990 a Drahomíře Vihanové umožnil dodatečně si vydobýt místo mezi příslušníky československé nové vlny.
(tef)
katalog 1. Festivalu nad řekou

oficiální text distributora,