Za zelenými dvěřmi

Film Za zelenými dveřmi, který v San Franciscu natočili Artie a Jim Mitchellovi ve spolupráci s kameramanem a střihačem Jonem Fontanou, se stal podobně kultovním pornohitem, jakým bylo v New Yorku roku 1972 Hluboké hrdlo. A protože pornosnímkům Mitchellových se nedaly upřít rovněž jisté herecké a dramatické kvality, tehdejší americká filmová kritika o nich docela vážně psávala jakožto o „artfilmech“. Jako skutečný doklad úspěchu a vysokého statutu pornografie na stříbrném plátně v 70. letech může posloužit i fakt, že se poprvé v lidských dějinách z pornohereček staly celebrity. Protagonistka filmu Za zelenými dveřmi Marilyn Chambersová vzpomíná na dobu své největší slávy takto: „Když jsem natočila snímek Za zelenými dveřmi, stala se ze mě filmová hvězda. Začala jsem se projíždět v limuzíně, pila jsem jen to nejlepší šampaňské a bydlela v hotelu Plaza, před kterým stály fronty lidí jen proto, aby mě na krátký okamžik zahlédly Ta doba byla neuvěřitelně vzrušující a my měli to štěstí, že jsme byli její součástí.“ Příběh snímku Za zelenými dveřmi představuje jednu ze základních mužských fantazií: typická půvabná americká „dívka od vedle“ je unesena do tajného klubu a postupně se v něm vzruší natolik, že bez zaváhání a jediného slova podstoupí jakýkoli sexuální styk, který se po ní žádá. Klíčová sekvence na visuté hrazdě, v níž posléze hrdinka má penis v každé části těla, která je schopná jej pojmout, byla prý natočena během jediného čtrnáctihodinového pracovního dne.
Kino Aero