Vždyť já jsem roztleskávačka

Megan je Američanka každým coulem. Vede místní skupinu roztleskávaček, chodí s kapitánem fotbalového týmu... Ale zrovna dvakrát ráda se s ním nelíbá. Je si velmi blízká s ostatními roztleskávačkami a ve své skříňce má nalepené pouze plakáty dívek. Podle rodičů a přátel nemůže být Megan nic jiného než lesbička, a proto ji pošlou do nápravného tábora, kde dvojice odhodlaných vedoucích převychovává své svěřence na ryzí heterosexuály. Podaří se Magan obrátit na heterosexualitu, nebo podlehne svému citu ke krásné Graham?

Film se velice humornou a přesnou charakteristikou heteronormativity, která přežívá v americké společnosti, a genderovými stereotypy vyrovnává s různými snahami léčit homosexualitu. Tyto snahy exaltovaně předvedenými stereotypy o homosexuálech (hlavní hrdinka je lesba) přehání a bortí. Děj je uzavřen do pěti kroků, jak se tát heterosexuálem, který nabízí osmi týdenní "nápravný" tábor True directions. Dívky-lesby učí jejich "pravé" genderové roli - být matkami a submisívní mužským přívěškem; muže-gaye násilně nutí do prací na typicky mužských záležitostech - fotbal, oprava auta, "mužná" gesta. Trestem špatného vykonání těchto úkolů jsou ony samotné - sledování sportů celý víkend.

Děj, orámovaný sladkou americkou love-story (která je naštěstí co nejvíce upozaděna) dvou hlavních hrdinek, názorně a velmi parodovaně ukazuje snahy o léčení homosexuality různými pochybnými terapiemi snad ve
všech zemích (u nás např. Občanské sdružení Exodus) jako nesmyslné a nepřirozené.

Ocenění:
Créteil International Women's Film Festival - film, Cena Graine de Cinéphage.