Vyšší vliv

Režisér Olaf de Fleur Johannesson vstoupil do mezinárodního povědomí dokumentárním projektem Africa United (2005). V případě jeho dalšího ambiciózního projektu, nazvaného Vyšší vliv, se jedná už o hraný film, ačkoli svá dokumentární východiska nezapře ani tentokrát.
Klasický model gangsterských filmů, kdy se outsider propracovává postupně od těch nejnižších příček až nahoru, je zde značně nalomen. Ústředního představitele filmu Davida snad ani nemůžeme vinit z ambicióznosti. Neprůrazný, nepraktický a nemotorný přežívá ve společenství gangsterů své úrovně. Kolega Wolfi rád klade kvízové otázky z oblasti filmu, nováček Snati zase lepí funkční modely lodí.
Celkovým vyzněním působí snímek Vyšší vliv takřka parodicky. Nesměšujme ale význam tohoto výrazového prostředku s třaskavým humorem některých amerických produkcí. Smích nevyvěrá z jednoduchých atrakcí. Naopak je vhodné vnímat film jako sérii nezdarů, balancujících na hraně trapnosti. Právě odejmutím veškeré vážnosti této subkultuře a jí formovanému prostředí, s nimiž si patřičnou úctu spojujeme, dosahují tvůrci efektu znejasnění.
V islandském (přesněji johannessonovském) provedení se navíc neobjevují střelné zbraně, okruh gangsterů je velmi úzký a v podstatě ani pořádně nevíme, čím se zaobírají. Jejich život je pouhým přebýváním. Film se odbývá od jedné epizody ke druhé, přičemž většina scén není ani řádně pointována. Olaf de Fleur Johannesson dokazuje, že jej nezajímají principy vyprávění v klasické podobě, ale naopak usiluje o jejich narušení, rozbití stereotypů, jejichž vlivem se ocitá až na hraně humornosti.
Snímek Vyšší vliv nemůžeme označit jako typicky islandský: režisér neodkazuje přímo k islandské realitě a neobjevují se v něm ani problémy příznačné pro současnou zdejší společnost. Spíše můžeme uvažovat o aplikaci netradičních postupů vyprávění a o zapojení sebereflexivního, mnohdy extrémního islandského smyslu pro humor.

Petr Pláteník, 36.LFŠ 2010