Vysněný život andělů

Distribuční list:
Opravdový život je jinde, říkají někteří básníci. Dva andělé spadlí na zem - náhodou nebo z nepozornosti - již mají za sebou hořké a matoucí zkušenosti. Je zima, na severu Francie. Isa (Elodie Bouchez), které je dvacet let, tulačka srdcem i duší, přijela za chlapcem který na ní zapomněl čekat.
Místo něho potkává Marii (Natacha Régnier), sedřenou, ztracenou a vyčerpávající stejně jako Isa. Ale Marie se neusmívá, Marie uniká životu, Marie umírá touhou po životě o kterém sní. Nikdo jí nezadržuje, ani Isa, která je naopak důvěřivá, životem si jistá, šťastná i když má spát pod mostem. Při sebezničující zahořklosti a mrzutosti se Marie zamilovává do lhostejného synka z bohaté rodiny zatímco Isa chodí každý den navštěvovat polomrtvou dívku jejíž deníček objevila v bytě ve kterém našly prozatímní útočiště; zatím - než se třeba naskytne princ z pohádky, práce, milosrdná duše ke které by se šlo přisát jako mušle k útesu, jiný život....

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


DISTRIBUČNÍ SPOLEČNOST ARTCAM UVÁDÍ:
VYSNĚNÝ ŽIVOT ANDĚLU
(La vie révée des ai~ges)
Francie 1998, 113 min., české titulky, od 15 let, 1:1,85
Žánr: drama Internet: www.artcam.cz, www.spe.sony.com/classics/dreamlifeofangels
Křehký příběh dvou dívek, které hledají své štěstí. Představitelky hlavních rolích získaly společně Cenu za ženský herecký výkon na MFF Cannes.
Režie: Erick Zonca
Scénář: Erick Zonca, Roger Bohbot, Virgínie Wagon
Kamera: Agnés Godard
Hudba: Yann Thiersen
Hrají: Elodie Bouchez (Isa), Natacha Régnier (Marie), Grégoire Colin (Chris), Jo Prestia (Fredo), Patrick Mercado (Charty)
Premiéra: 11. listopadu 1999
Opravdový život je jinde, říkají někteří básníci. Dva andělé spadlí na zem - náhodou nebo z nepozornosti - již mají za sebou hořké a matoucí zkušenosti. Je zima na severu Francie. Isa (Elodie Bouchez), které je jedenadvacet let, tulačka srdcem i duší, přijela za chlapcem který na ní zapomněl čekat. Místo něho potkává Marii (Natacha Régnier), sedřenou, ztracenou a vyčerpanou stejně jako Isa. Marie se neusmívá, Marie uniká životu, Marie zároveň umírá touhou po životě, o kterém sní. Isa je naopak srdečná, otevřená, milující život i když má spát pod mostem. Se sebezničující zahořklostí se Marie zamilovává do lhostejného synka z bohaté rodiny, zatímco. Isa chodí každý den navštěvovat těžce nemocnou dívku, jejíž Jeníček objevila v bytě, ve kterém našly prozatímní útočiště; zatím - než se třeba naskytne princ z pohádky, práce, milosrdná duše, jiný život...
Vysněný život andělů je jeho prvním celovečerním filmem Ericka Zoncy. Snímek získal zaslouženou pozornost na řadě světových festivalů i při udílení výročních filmových cen: MFF Cannes - Cena za ženský herecký výkon, Cesar - m.j. nejlepší film roku a nejlepší ženský herecký výkon, European Film Awards: evropský objev roku, nejlepší ženský herecký výkon a.j.
Programování: Film Distribution Artcam, tel.lfax: 01917220641, Jagellonská 7, Plzeň, 301 36
Film Distribution Artcam, s r.o., Rašínovo nábř. 6, Praha 2, tel: (02) 24918833, e-mail:

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Spletenec osudů dvou mladých dívek, samotářek, které se náhodou setkají v Lille. Ise je 20 let. Nemá práci, ale má velký batoh plný svérázné filozofie do nepohody. Marie je divoká, rozevlátá, vzpurná a chce se celému světu pomstít za to, že nemůže žít jinak, než musí. Osudy dívek jsou vykreslené s obdivuhodnou jemností. Do realistických, popisných pasáží se vkrádá zvláštní citová hloubka, která příběhu o neštěstí dává smysl a prosvěcuje ho.
Evropa mládí a film 1998

Autor/Zdroj: /


Isa je dvacetiletá dívka. Veškerý svůj majetek si nese na zádech v batohu. Je zvyklá cestovat z města do města a střídat zaměstnání. Její postoj k životu je veskrze pozitivní a bezstarostný. Jednou přijíždí do Lille, kde potkává stejně starou Marii. Ta však nikdy neopustila sever Francie. Žije také sama, ale z jiného důvodu než Isa. Marie je nepřizpůsobivá, přecitlivělá a revoltuje proti sociální vrstvě, ze které vzešla. Společné mají jedno - touhu po svobodě a nezávislosti, každá si však cestu k ní představuje poněkud jinak. Příběh natočený v „neatraktivním" sociálním prostředí má univerzální vypovídací schopnost.
„Režisér bez zbytečných ozdob a okázalých dramatických efektů vypráví smutný příběh dvou dívek, z nichž jedna reaguje na střety hrdostí
a vzdorem, zatímco druhá si osvojuje realitu přátelským parazitováním. Je to film o deprimující chudobě mladých nezaměstnaných, kteří pro pár franků berou jakoukoli nekvalifikovanou práci, film o ponížení a také
o nástrahách, jež číhají na hrdost mladých žen, když zvažují za co a komu se dát. Jejich příběh sleduje publikum se zatajeným dechem, ba
s pocitem osobního smutku za bolest světa. Sociální vnímavost Zonkova překrásného filmuje přitom zcela přirozená."
(J. Blažejovský, Rovnost 5.5. 1999)
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Ocenění: E. Bouchezová získala Césara za ženský herecký výkon, N. Régnierová Césara v kategorii nejslibnější ženská herecká naděje, obě herečky dále získaly rovným dílem Cenu za herecký výkon na MFF v Cannes 1998. Film obdržel Nestatutární Cenu Pierrot pro evropský film tamtéž, Césara za francouzský film roku, Fassbinderovu cenu (Evropský objev roku) pro E. Zoncu při udělování Evropských cen (Felixů) a Cenu FIPRESCI na Viennale 1998
Isa je dvacetiletá dívka. Veškerý svůj majetek si nese na zádech v batohu. Je zvyklá cestovat z města do města a střídat zaměstnání. Její postoj k životu je veskrze pozitivní a bezstarostný. Jednou přijíždí do Lille, kde potkává stejně starou Marii. Ta však nikdy neopustila sever Francie. Žije také sama, ale z jiného důvodu než Isa. Marie je nepřizpůsobivá, přecitlivělá a revoltuje proti sociální vrstvě, ze které vzešla. Společné mají jedno -touhu po svobodě a nezávislosti, každá si však trnitou cestu k ní představuje poněkud jinak.
Příběh natočený v neatraktivním sociálním prostředí má univerzální vypovídací schopnost. Předností filmu, nasnímaného téměř dokumentárním stylem, jsou ženské herecké výkony. Zonca se svým debutem suverénně zapojil do současného, byť trochu konjunkturálního proudu francouzské a evropské sociální kinematografie.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Talentovaný a už v minulosti nejednou oceněný režisér televizních dokumentárních filmů Erick Zonca (nar. 1956) natočil Vysněný život andělů ve svých dvaačtyřiceti letech jako svůj celovečerní hraný debut. Snímek je sondou do života dvou dvacetiletých outsiderských děvčat, která se spolu skamarádí v severofrancouzském městečku Lille. Žijí spolu ve vypůjčeném bytě, doslova ze dne na den, převážně bez práce, bez společenské i partnerské perspektivy. Postupně se však jedna z nich zamiluje do bohatého majitele nočního klubu a dochází k dramatické konfrontaci představ obou dívek o štěstí, o tom, v čem spočívá naplněný smysl života. Scénář se s inteligentní pokorou vzdává jakéhokoli typu autorského komentáře, o to hlouběji ale postihuje problematičnost nonkonformního přístupu k životu. Tvůrci bez mravoličnosti zobrazují, co obnáší opravdová, nekonvenční lidská vnímavost a solidarita a proč je tolik těžké si ji udržet. Režijnímu stylu dominuje dokumentaristicky syrový smysl pro detailní drobnokresbu ubíjejícího pracovního i zábavního prostředí. Režijní a herecký cit pro jemné nuance se projevuje též v chování jednotlivých postav. Výsledkem této vzácně poctivé práce je snímek, který působí zejména v kontrastu s moderní filmovou produkcí nevšedně autenticky. Ze Zoncova Vysněného života andělů dýchá naděje, aniž by ale tvůrci realitu dnešního života v čemkoli kašírovali na růžovo a aniž by si vypomáhali berličkami umělých dramatických konstrukcí. Tím tento neokázale pravdivý film výrazně převyšuje také poslední Tavernierovu sociální sondu Vše začíná dnes i kvalitní společenskou tragikomedii Kena Loache Jmenuji se Joe. Vysněný život andělů se svým charakterem blíží spíše nejlepším snímkům nové vlny 60. let.
Obě hlavní herecké představitelky, Elodie Bouchezová a Natacha Régnierová, obdržely na MFF v Cannes 1998 Cenu za nejlepší herecký výkon a další prestižní ocenění. Snímek získal mj. Césara za nejlepší francouzský film, Evropskou filmovou cenu a Cenu FIPRESCI na Viennale 1998.

Autor/Zdroj: /Kino AERO