Volyň

Příběh filmu Volyň začíná roku 1939 optimisticky – svatbou starší dcery polského sedláka Głowackého. Ten žije se svojí rodinou na Volyni, kde vedle sebe v poklidu po mnoho let bydleli Poláci, Ukrajinci, Židé i Češi. Jeho mladší dcera Zosia se zamiluje do ukrajinského souseda Petra, jenže otec jí za muže vybral bohatého polského hospodáře Skibu, staršího vdovce se dvěma dětmi. Pro romantickou lásku není v tomto kraji místo a Zosia se stane Skibovou ženou. Jejich soužití však záhy naruší válka. Oba se stávají svědkem bouřlivých historických událostí – okupace sovětské, nacistické a nakonec akcí ukrajinských nacionalistů. Jejich útoky proti polskému obyvatelstvu kulminuji v létě 1943. Mladá žena musí před sousedskou nenávistí a brutalitou uchránit nejen sebe, ale také své blízké.

Inspirací pro filmovou verzi Volyně se stala kniha Stanisława Srokowského Nenávist i vzpomínky přeživších účastníků volyňských masakrů. Podobnost tématu nedá nevzpomenout na Smarzowského předchozí snímek Růžena (Róża, 2011), v němž se tvůrce také vrátil do pohraničních oblastí Polska, v tomto případě do východního Pruska, aby představil komplikovanou historii kraje v době kolem druhé světové války. V obou případech zobrazil tragické události svým specifickým naturalistickým způsobem, který mu domácí kritika často vytýká. I přesto se Smarzowského filmy trvale řadí mezi komerčně nejúspěšnější, nejspíš i proto, že režisér úmyslně využívá všech výrazových prostředků k dosažení silného diváckého prožitku a katarze.

Není tajemstvím, že realizace Volyně byla nákladná a že na dokončení snímku finančně přispěli i sami diváci. Díky tomu vznikla historická freska, která zároveň promlouvá k současnosti. Volyň razantně připomíná, že nenávist mezi národy plodí znovu nenávist a ta vede často k hrůzným činům. Na LFŠ uvedeme hybridní verzi filmu doplněnou historickými informacemi, určenou pro zahraniční publikum.

Petr Vlček
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

oficiální text distributora,