Vlněná pohádka

Nad pouští svítí žhavé slunce. Spaluje všechno živé. Pouští putuje vlněný panáček. Snaží se sluníčko zastínit, ale marně. Z klubíčka bílé vlny udělá malý obláček a pošle jej ke slunci. Na chvilku má stín, pak obláček spadne na zem v podobě malého bílého beránka. Tak putují pouští dva. Potkají lva, který se na beránka vrhne a sežere jej. Panáček je smutný a snaží se beránka zachránit. Nakonec se mu to podaří – vysouká beránka ze lví tlamy. Rozmrzelý a hladový lev zmizí v poušti. Beránek je unavený a hladový. Jako fata morganu vidí pole zeleného jetele. Panáček se nad ním smiluje a udělá mu několik zelených rostlin z vlny. Než se může beránek napást, přežene se nad pouští písečná bouře. Zacloní slunce, zasype jetel a pokryje vrstvou písku dva poutníky. Když se konečně přežene a vyhrabou se z písku, beránek velmi trpí žízní. Panáček udělá z vlny nádobu, naplní ji vodou a beránek uhasí svou žízeň. Poušť pomalu přechází do vyprahlých skal. Mezi nimi na ně číhá lev. Tentokrát si však ví panáček rady – chytí lva, rozpáře jej a vlnu namotá na klubíčko. Panáček je unavený a padá zcela vyčerpán mezi kameny. Beránkovi se podaří vyždímat z obláčku několik kapek vody, které panáčka přivedou k vědomí a osvěží je natolik, že mohou pokračovat v cestě. Šplhají po skalách, až konečně spatří moře. Panáček nasedne na plachetnici a vydá se na cestu po moři. Z nebe jej pozdravuje malý obláček – beránek.

[Mu] Filmový přehled. 1964 [14. prosinec], č. 50, nestránkováno.