Vlčí bouda

Vlčí bouda se jmenuje odlehlá horská chata, kam se pod vedením tří dospělých vydává na lyžařský kurz skupina puberťáků. Výchozí situaci jako vystřiženou z populární teen komedie Sněženky a machři (1982), kterou čtyři roky před Vlčí boudou natočil Karel Smyczek, pojala Věra Chytilová zcela jinak. Scénář k filmu, zařazeného do hlavního soutěžního výběru na Berlinale (kde se střetl např. se Stoneovou Četou / Platoon, 1986), napsala rebelka české režie společně se scenáristkou a dramatičkou Danielou Fischerovou, která se již od 70. let profilovala tvorbou knih pro děti a mládež.

Společný výlet jedenácti dospívajících nemá sloužit k jejich vzájemné socializaci, utužení vztahů, navázání nových přátelství a zrodu nových lásek, ale pro rozehrání trýznivého hororu. Kdo zná Věru Chytilovou, těžko si ji představí jako režisérku podepsanou zrovna pod tímto žánrem. V jejích rukou se hororový příběh, respektive „fantastické dobrodružství v zajetí sněhu“ (jak byl film propagován), odvíjí v rovině psychologické: mladí účastníci zájezdu jsou svými instruktory vmanipulováni do děsivé hry ve stylu „vyhoďme ho z kola ven“. Dle přítomných dospělých je tu prý totiž jeden účastník navíc…

Chytilová neopouští zajeté koleje filmové morality a na půdorysu zmíněné hry klade zásadní etickou otázku, platnou nejen v době doznívající normalizace – jsou zúčastněné děti pro záchranu sebe sama ochotny obětovat někoho ze skupiny? Jejich parta vystavená psychologickému experimentu se ukáže být promyšleně vybranou sestavou lidí různé povahy, odlišného rodinného zázemí a společenského původu. Agresoři (instruktoři) v uzavřené skupince odříznuté od okolního světa vyvolají umělý konflikt a na reakcích a jednáních testovaných zkoumají jejich osobnosti a odkrývají citlivá místa. Všudypřítomný strach plynoucí ze vzájemné nedůvěry produkuje projevy podezírání a nenávisti dlouho před odhalením motivů dospělých.

Jana Bébarová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

oficiální text distributora,