Už

Režisér Zdeněk Tyc debutoval mimořádně dobře hodnocenou černobílou baladou o prvních poválečných letech Vojtěch, řečený sirotek (1989). Jeho druhý film, česko-francouzská koprodukce Žiletky (1994) o citovém a duševním zrání mladého muže, nebyl ani zdaleka tak dobře přijat. „U Žiletek jsem doplatil na svoji zbrklost a pýchu. Myslel jsem si, že pokud mám vizi, jak má vypadat výsledek, můžu scénář tak trochu odbýt, že to i tak nemůže dopadnout jinak než výborně," přiznal se po letech. „A UŽ byl důsledek Žiletek. Po jejich nepřijetí jsem se cítil poněkud dotčeně, až uraženě a říkal si: ,Dobře, chcete komedie, tak já vám jednu takovou narvu do chřtánu.' A vztek není dobrá startovací emoce." Nakonec z toho byl Plyšový lev za nejméně vydařený film roku. „Měl jsem pocit nespravedlnosti," přiznává Tyc své rozpaky nad udělenou anticenou. „Jednak jsem si myslel, že ten rok vznikly horší filmy, než bylo UŽ, a jednak jsem si myslel, že jsem člověk, který takovou cenu nemůže dostat, protože mě filmařská obec zná a ví, co jsem zač. Mohli si říct, že je ten film blbej, což samozřejmě je, vzal bych to. Ale dostat za něj takovej trest?" Faktem je, že následujících sedm let Zdeněk Tyc pro kina nic nenatočil: „Nikdo nechtěl ani číst moje scénáře, natož aby nad nimi uvažoval." Vysvobozením pro něj bylo až rodinné drama Smradi (2002), které bylo oceněno jedním Českým lvem a šesti dalšími nominacemi.
Komedie UŽ (zkratka v názvu znamená Užívej života) o propuštěné kuchařce Valentýně, která se dá v Praze na prostituci, aniž by ovšem přišla o své „polopanenství", a neúplatném policistovi z jízdního oddílu, který se do ní zamiluje, v lecčems připomíná o dva roky starší gangsterskou parodii Kanárská spojka. Ať už kvalitním hereckým obsazením (Tyc vsadil na herce sdružené tenkrát okolo Divadla Na zábradlí), rozptylem parodovaných a zesměšňovaných témat, nevyrovnanou úrovní humoru či ledabylou scenáristicko-dramaturgickou přípravou projektu.

Jaroslav Sedláček, 36. LFŠ 2010