Uvnitř kruhu

Film Uvnitř kruhu natočil Andrei Konchalovsky podle životního příběhu osobního
promítače J.V. Stalina. Po dvanácti letech od Sibiriády (1979, FP 4/80) se
tak režisér ruského původu vrátil k tématu, spojenému s jeho rodnou zemí. -
Prostý ruský mladík Ivan Sanšin je vůdci Sovětského svazu oddaný stejně jako
většina jeho spoluobčanů, zpracovávaných od dětství účinnou propagandou.
Promítat filmy Stalinovi je pro něj velkou ctí. Ale neomezená moc hrůzovládců
se i jemu stane osudnou, navzdory tomu, že patří k „vnitřnímu okruhu"
v Kremlu. - Konchalovsky si dává záležet na přesné rekonstrukci reálií; komorní
příběh přitom kombinuje s historickou freskou, doplněnou ukázkami z dobových
sovětských žurnálů. Tom Hůlce představuje Stalinova promítače se svým
charakteristickým entuziasmem, nicméně jeho postava je ve své prostotě a
naivitě zřejmě příliš plochá na to, aby jejím prostřednictvím tvůrci dospěli k
hlubší výpovědi. Z politických špiček sovětské vlády autoři věnují větší pozornost
postavám Stalina a šéfa KGB Beriji, které více méně jen ilustrují skutečnosti,
známé o nich z četných dokumentů. Zejména první z nich zůstává
mýtickým, všemocným a bezmála vševědoucím vůdcem, i přes blízkost, z jaké
ho může divák (očima hlavní postavy) nahlédnout. Tomuto poněkud jednorozměrnému
pojetí postavy odpovídá ikonicky statický herecký projev (a maska)
Stalinova představitele Alexandra Zbrujeva. Konchalovsky se soustředil na
zachycení totálně zmanipulovaného myšlení lidí, z nichž si své vlastní názory
zachovává jen nepatrný zlomek (profesor Bartněv, zelinářka Fedosja). Surrealistický
či kafkovský nádech, kterým tvůrce trochu umělé ozvláštňuje některé
scény (např. svatební oslava v plynových maskách), však naznačuje, že
ztvárňovaná problematika je pro něj už překonanou minulostí... Snímek si
rozhodně zaslouží divácké srovnání se životopisným dílem Ivana Passera Stalin
(1992, FP 10/94 - V). Oba filmy vznikly na autentických místech a takřka ve
stejné době, krátce po pádu železné opony. - Obvinění z velezrady a poprava
šéfa KGB, o kterém se zmiňuje závěrečný titulek filmu, byly devět měsíců po
Stalinově smrti už jen formálními akty; obávaného sadistu Lavrentije Beriju
dali jeho kolegové z vlády zabít už o půl roku dříve.
-zk-, Filmový přehled 1996/11