Umělcova smlouva

Umělcrova smlouva je dílo značně neobvyklé a výlučné, přináležící dnes již ke klasice moderní světové kinematografie. Snímek patří společně s filmy Prosperovy knihy a Dítě z Maconu k historizující větvi Greenawayovy tvorby.
Děj filmu se odehrává na sklonku 17. století v době vrcholného baroka jako zdánlivě frivolní či tzv. galantní historka. Módní kreslíř se uvolí vytvořit tucet obrazů venkovského sídla jednoho šlechtice pod podmínkou, že bude mít maximální svobodu a že paní domu mu bude po dobu kreslení po vůli...
Tato dějová linie je ovšem překryta mnohem významnějším „prvním plánem", jímž je dobová atmosféra a zvláštní nálada, usilující o postižení ducha zvolené historické epochy. Dominuje tu tedy vizuální složka, koncipovaná ve statických a silně estetizovaných obrazech a záměrná stylizace všech filmových vyjadřovacích prvků.
Důležitou roli hraje „divadelní projev málo známých nebo téměř neznámých hereckých představitelů, literaturou poznamenaný dialog a výrazná hudba, inspirovaná čelným barokním skladatelem Henrym Purcellem. Výsledkem je zcela atypický kostýmní film, postihující baroko komplexně jako určitý životní názor a styl.
Je to příběh o smyšlenkách a pletichách, o kresbách a o tom, co se stane, když je spojíme v číselné soustavě od jedné do dvanácti. (P Greenaway)
Tento film může být pro neznalé diváky překvapující svou průzračnou jednoduchostí, v níž se přesto skrývá rafinovaná skladba motivů, směřujících k neodvratnému završení. (...) Umělcova smlouva je dílem mimořádné imaginace, které jen vnějškově čerpá z konvencí kostýmních filmů. V modelovém vymezení zkoumá složité pohnutky lidského jednání, mající nadčasovou platnost. (J Jaroš, Rozhlas 7/00)

Autor/Zdroj: /Kino ART


Značně neobvyklé až výlučné dílo vzbudilo ihned po svém uvedení neobyčejně rozporné reakce. Děj se odehrává na sklonku sedmnáctého století, tedy v době vrcholného baroka.
Příběh je zdánlivě prostý. Módní kreslíř se uvolí vytvořit několik obrazů venkovského sídla jednoho šlechtice pod podmínkou, že bude mít maximální svobodu, a že paní domu mu bude po dobu kreslení po vůli. Zpočátku frivolní či galantní historka se však posléze mění v tragédii. Tato dějová linie je ovšem překryta mnohem významnějším „prvním plánem", jímž je dobová atmosféra a zvláštní nálada, usilující o postižení ducha zvolené historické epochy. Dominuje tu tedy vizuální složka, koncipovaná ve statických a silně estetizovaných obrazech, a záměrná stylizace všech prvků filmového vyjadřování. Důležitou roli hrají „divadelní" projev málo známých představitelů, literaturou poznamenaný dialog a výrazná hudba Michaela Nymana, inspirovaná čelným barokním skladatelem Henrym Purcellem. Výsledkem je zcela atypický, originální kostýmní film.

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Greenawayův první celovečerní hraný film, ironizující představu umělce jako toho, kdo vidí pod povrch věcí a chápe širší souvislosti. Pro společnost byl pouhou loutkou s velmi malou rolí, ale to si bohužel uvědomil až příliš pozdě. Greenaway: „Když mi bylo patnáct, chtěl jsem se stát malířem. A té myšlenky jsem se držel. Moji rodiče si mysleli, že je to ten nejbláznivější a nejhloupější nápad. Vyhnul jsem se universitnímu vzdělání a trval na tom, že půjdu na uměleckou školu, což byl začátek naprostého názorového rozchodu s naší rodinou. A nikdy nedošlo k opravdovému usmíření. Zklamaní rodiče si mysleli, že dělám něco bezvýznamného, čemu bych se mohl věnovat po večerech, o víkendech a během prázdnin."

Autor/Zdroj: /Kino AERO