Tetsuo

Jak již bylo mnohokrát uvedeno, pro kyberpunk představuje tělo jedno z klíčových témat. A to tělo lidské i nelidské. Většina kyberpunkových opusů se zaměřuje na kyborgy, tělesné implantáty a interpretaci těla ve světě pokročilých technologií jako pouhé schrány na duši. Tetsuo představuje radikální punkovou konstrukci proměny člověka v chodící kovový šrot.

Šinja Cukamoto se pro natáčení filmů nadchl ve čtrnácti letech, kdy mu otec zakoupil klasickou 8mm kameru. Postupem času kolem sebe nadšený filmař shromáždil stálý okruh spolupracovníků, kteří se rekrutovali původně z prostředí experimentálního divadla. Spolu pak točili amatérské krátké filmy na pomezí žánrové produkce a videoartu. O několik vypjatých sci-fi vizí v barvě a osmimilimetrovém formátu se pokusili již před Tetsuem.

Kyberpunkový horor natočil Cukamoto na 16mm černobílý materiál a původně putoval pouze na videotrh. Postupně se z něj ovšem stala kultovní záležitost a v roce 1992 pronikl dokonce na plátna amerických artových kin. Surrealistická vize šmrncnutá Kafkou nabízí proměnu, oproti které je ta Samsova v brouka či Goldblumova v mouchu jen pátým nálevem pigičaje. S Tetsuem zažijete nepopsatelný kovový industriál, nad nímž by Blixa Bargeld brečel závistí. Příšernou kyberpunkovou noční můru, o které se trefně píše jako o audiovizuální kulce do hlavy. Báseň, v jejíž podivnosti se na surreálném nahém obědě setkává poetika Christiana Morgensterna s Ginsbergem a Gottfriedem Bennem. Že si to nedokážete představit? Věřte, že ani jedna z výše uvedených charakteristik není s to výsledný tvar plně vystihnout.

Natáčení trvalo více než rok a půl, a přestože se během něj Cukamoto rozešel z většinou členů štábu ve zlém, výsledek jej katapultoval mezi nejvyhledávanější autorské tvůrce 90. let. K látce se později ještě dvakrát vrátil, přičemž minimálně v případě snímku Tetsuo II: Body Hammer (1992) velmi zdařile.

Aleš Říman
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017