Ta naše písnička česká II

Film Ta naše písnička česká II měl celkem známý osud, který spoluscenárista a režisér Vít Olmer stručně komentuje takto: "Na přelomu let 1988-1989 se Radku Johnovi dostal do rukou asi čtyřicetistránkový materiál od člověka, který na základě vlastních zkušeností shrnul svérázné praktiky v činnosti Pragokoncertu. Tento text se stal podkladem společného scénáře, do něhož se samozřejmě promítlo i něco z mého vlastního života. Každý z nás přece má s minulým režimem své zkušenosti… Potíže nás však pochopitelně stejně neminuly, po předložení scénáře jsem byl nucen stále jej předělávat. A protože jsem představám vedení ani poté nevyhověl, vše skončilo rozhodnutím ředitele Čs. filmu Tugana Veselého, který náš film - jak se tehdy říkalo - pozastavil. To v jakešovské éře znamenalo, že nemá nikdy spatřit světlo světa." Točit se tedy začalo až po listopadu 1989. - V ironickém příběhu nadaného houslisty a jeho rodiny demonstrují autoři na praktikách monopolní umělecké agentury složitě propojený systém korupce, služeb a službiček, darů, podlézání a obohacování se, tedy všeho, co se stalo v době normalizace "normální" a co tragicky (a na dlouho) poznamenalo cítění a morálku lidí. Ve filmu jsou použity i dokumentární záběry z uplynulých dvaceti let. Římská dvojka v titulu naznačuje, že jde o kontrapunkt k Podskalského reminiscenci na hašlerovskou idylku Ta naše písnička česká. Hlavní roli houslisty Jana (je analogie s básní Josefa Hory Jan houslista náhodná nebo záměrná?) vytvořil Jan Hartl (který si v minulosti také prožil své…).

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled