Svoboda

Ceny: MFF Oslo 2001: Cena kritiky, MFF Rotterdam 2002: Zvláštní uznání kritiky

Alonsovu tvorbu lze charakterizovat jako velmi rafinovanou kinematografii izolace: své postavy umisťuje jakoby do karantény, neboť tak je lze mnohem lépe pozorovat. Jeho debut Svoboda, který byl uveden mj. v prestižní sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes, je pronikavým vhledem do všedního života dřevorubce z prostředí argentinské pampy. Cyklický záznam mechanických činností - rubání a značkování stromů, sloupávání kůry, nakládání dřeva na náklaďák - a prostých tělesných potřeb stojí jak na stoické figuře autentického lesního dělníka Misaela Saavedry, tak i na sugestivních delších záběrech.
„Nemám žádnou velkou důvěru ve slova," zdůrazňuje Alonso a jeho filmy jsou toho zřetelným důkazem: v prvních dvaceti minutách Svobody nepadne ani slovo. Tvůrce, jenž během studií sbíral zkušenosti coby asistent režie a zvuku na filmech zkušenějších kolegů, ovšem podtrhuje kontemplativní účinek svých děl chytrou prací se sonickými texturami. Pulzující techno, doprovázející úvodní titulky, tak ještě prohlubuje kontrast mezi pokorným přístupem Misaela ke krajině a materiálním světem, který jej obklopuje. Po zbytek snímku se už s výjimkou hrdinova rádia neozve jediný tón - prostor zahušťují už jen ruchy přírody.
Alonsova prvotina stojí na počátku jeho úspěšného snažení nalézt specifický filmový jazyk oproštěný od jakýchkoli žánrových či narativních konvencí a bezděčně evokuje skromný naturel současných íránských filmů. Poetická meditace, která zvoleným způsobem snímání a trváním jednotlivých scén vyvolává dojem plynutí v reálném čase, je unikátním příkladem abstraktního humanismu: zemitost si tu podává ruku s transcedencí, banalita s mýtem. Pomocí poutavé souhry světla a stínů a prostých výjevů, odehrávajících se během jediného dne, dokáže argentinský samorost v divákovi probouzet netriviální úvahy o lidské integritě, přirozenosti a podmínkách individuální svobody.

Aleš Stuchlý, 36.LFŠ 2010