Švédská teorie lásky

Švédský sociální stát obsahoval některé jedinečné prvky. Na rozdíl od jiných zemí s podobným zřízením (Velká Británie, Spolková republika Německo, další skandinávské státy) byl švédský model postaven na smlouvě jednotlivce se státem. Člověk tedy nikdy nezávisel na členech své rodiny – manželka nebyla závislá na manželovi, teenageři od určitého věku na rodičích a staří rodiče se nemuseli spoléhat na své potomky.

V dokumentu Švédská teorie lásky Erik Gandini sleduje historii tohoto systému od zásadních politických rozhodnutí z roku 1972, kdy doba dozrála k tomu, „abychom se osvobodili od zastaralých rodinných struktur“, jak vysvětluje komentář. Manifest sociálnědemokratické strany Rodina budoucnosti: socialistická rodinná politika prosadil do praxe premiér Olof Palme a toto unikum ve své nepřehlédnutelné knize Je Švéd člověk? zanalyzovali historici Henrik Berggren a Lars Trägårdh. Druhý z nich se ve Švédské teorii lásky dokonce objevuje na několika záběrech z přednášek pro mezinárodní publikum.

Letos padesátiletý Gandini, jenž patří spolu s Tarikem Salehem k zakladatelům produkční společnosti ATMO (jejich společný snímek Gitmo promítáme na 43. LFŠ také), ovšem zmíněný systém problematizuje. A ukazuje, jak se jeho vlivem Švédi proměnili v nejosamělejší národ na světě. Filmová esej upozorňuje např. na staré lidi bez potomstva, kteří umírají sami v bytech, kde žili celá léta, aniž by vůbec vyšli ven. Jsou přece „nezávislí“, navíc jejich důchody a sociální dávky jim chodí přímo na účet a nakupovat mohou jednoduše přes internet.

Gandini má možná až příliš vysoké ambice, když chce odhalit vinu systému, jenž považuje za podlý. V diskusi o tomto tématu je jistě třeba zohlednit i mnoho dalších aspektů. Jeho film inspirovaný vlastními zážitky italského rodáka, jenž se v devatenácti usadil ve Švédsku, nicméně debatu alespoň vyvolává.

Erik Hedling
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

oficiální text distributora,