Stůj při mně

Bravurní adaptace povídky Stephena Kinga se s povzdechem, že nejlepší a jediné opravdové přátele má člověk ve dvanácti, nostalgicky obrací k dospívání v 50. letech. Nicméně výprava čtyř chlapců za nalezením těla zmizelého mladíka vedle pevného přátelského pouta ukazuje také temné stránky dospívání.

Fakt, že současný seriálový hit Stranger Things, který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči jmenovanému spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, se stal do jisté míry emblémem dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ne však tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy přitom King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických (a zfilmovaných) románů Carrie, Osvícení a To, ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv) či Tělo.

Poslední jmenovaná povídka z roku 1982 se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci (i jím samým) řazen mezi nejzdařilejší adaptace jeho děl. Vedle dokonalého hereckého obsazení (čítajícího i předčasně ztracený talent Rivera Phoenixe) měl na melancholicky jímavý výsledek vliv také fakt, že do něj režisér Rob Reiner, Kingův vrstevník, projektoval vlastní zážitky a pocity z dospívání.

Kvůli době děje bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových retro snímků, které se s nostalgií vracejí k 50. letům. Svými ponurými tóny, vážnými motivy i situováním většiny příběhu do exteriérů venkovské krajiny má nicméně Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými komediemi typu Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, a ostatně také Kinga, se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období dospívání, spojené s ideály přátelství i s koncem dětské nevinnosti.

Jiří Flígl

Letní filmová škola Uherské Hradiště 2018