Stroj času

Ceny (výběr): Ariel 1993: debut, režie, herec ve vedlejší roli (Giménez Cacho), námět, scénář, výprava, zvláštní efekty, MFF fantastického filmu Brusel 1994: Stříbrný havran (del Toro), MFF Cannes 1993: Cena Mercedes Benz, MFF Sitges 1993: herec, scénář
Filmografii Guillerma del Tora lze rozdělit na dvě části. První z nich sestává z více či méně zakázkových projektů Mimic (1997), Blade 2 (2002), Hellboy (2004) a Hellboy 2: Zlatá armáda (Hellboy II: The Golden Army, 2008), v nichž se režisérův rukopis omezoval na povrchní projevy nespoutané fantazie v oblasti výpravy, kostýmů, speciálních efektů a roubování různých stylových a žánrových elementů. Druhá kategorie obsahuje osobitou a především ryze osobní trojici Cronos (1993), Devil (2001, uvedeno též pod názvem Princ bez království) a Faunův labyrint (El laberinto del fauno, 2006). Zatímco vyprávění zakázkových snímků přejímají hororové prvky a různou mírou je rozmělňují ve sci-fi, akčním spektáklu či fantaskním komiksovém pastiši, triptych autorských titulů vykazuje jednotnou tematickou linii a totožné uchopení hororu. Základní princip žánru, tedy vstup cizího neuchopitelného elementu do důvěrně známé reality, je v nich aplikován na dětský svět. V debutu Cronos sice malá vnučka hlavního hrdiny představuje pouze vedlejší postavu, ale přesto zásadně ovlivňuje vyprávění. Její dědeček starožitník vlivem prastarého alchymistického vynálezu získá fyzickou zdatnost a věčný život, ale výměnou za ně lační po krvi a jeho kůže začne odumírat a olupovat se. Děvčátko k němu přistupuje s viditelnou hrůzou, ale přesto se od něho nikdy neodvrátí, ba dokonce mu pomáhá živit jeho žízeň. Film bravurně vystihuje bezpodmínečnou lásku malého dítěte k prarodiči i přístup dětí k monstrům a strašákům. Dětské vidění světa je plné děsu, který pramení z toho, že děti nedisponují racionalitou dospělých, jež by dokázala prapodivné vizuální vjemy relativizovat či prostě přehlédnout. Dříve nebo později však musí přijít postavení se přízrakům a jejich ovládnutí. Režisér v jednom rozhovoru vzpomíná, jak jako malý přemohl strach z vlnících se vláken domácího koberce tím, že těmto zlověstným zrůdám slíbil, že když ho nechají na pokoji, bude jejich kamarád.

Jiří Flígl, 36.LFŠ 2010