Stín země

Film Stín země je poutavým obrazem života lidí, žijících daleko od civilizace měst, v oblasti horkého písku a žhavého slunce, v poušti. Na příběhu malé pouštní komunity, kterou režisér Taieb Louhichi zobrazuje v kontextu berberských tradic (svatební obřad) a zvyklostí, ale dále ji neurčuje ani místně, ani národnostně, je demonstrována myšlenka, že ani v samotě pouště nejsou její obyvatelé ušetřeni negativních vlivů civilizace, střetů moderního, necitelného způsobu života s tradicí. Louhichi se soustředil na dvě témata, typická pro tuniskou kinematografii: na problém nezaměstnanosti, obtížných životních podmínek venkovanů, žijících bez stálé práce, a na vystěhovalectví, jež samo o sobě nic neřeší a znamená tak či onak neblahý návrat do vlasti. Ve Stínu země má závěrečný záběr rakve, vykládané z lodi jeřábem, až symbolický význam: muži se vracejí domů mrtví. A nejen takto, fyzicky, neboť i ti, kteří přijedou živí, jsou mrtví vnitřně; ztratili pouto se svou zemí, s lidmi, s tradicí, narušeni "vymoženostmi" spotřební společnosti ...

(Zdroj: -jh- Filmový přehled 1987/5, str. 25.)