Šťastný lev

V jednom francouzském městečku žil v Městské zoologické zahradě lev. Žil si tu spokojeně. Všichni se o něj starali a on tu neměl nepřátel. To jeho druzi v černé Africe už to mají horší. Tam na ně číhá všude nebezpečí lovců, zatímco zde – v zoologické zahradě – mu nosili i krmení a všichni se k němu chovali zdvořile. Zdravili jej: „Dobrý den, šťastný lve“ a on opravdu šťastným byl. Měl tu pro sebe celou skálu a pěkný domek s výhledem na květinové záhonky. Když hlídačův synek Francois šel ráno do školy, nikdy neopomněl pozdravit se se lvem. Chodilo sem mnoho lidí. Také pan učitel vždy zdvořile lva pozdravil. I paní Pinsonová jej zdravila“Dobrý den, šťastný lve“. A když odcházela, říkala „Na shledanou, šťastný lve“. Zkrátka náš šťastný lev měl mnoho dobrých přátel a ti se k němu chovali vždy zdvořile. Až jednoho dne… Ráno si lev všiml, že jsou vrátka otevřena. To hlídač byl nějak roztržitý a zapomněl je zavřít, jak činíval jindy. Nejprve chtěl lev vrátka zavřít. Vždyť by mu mohl někdo vlézt do jeho domku. Pak si to však rozmyslel a rozhodl se, že na oplátku půjde navštívit ty, kteří k němu do zoologické zahrady pravidelně chodili. Byl přesvědčen, že to je velmi dobrý nápad, a chtěl být ke svým přátelům také zdvořilý. Cestou se zdravil s vrabci a s veverkou a všichni byli k němu zdvořilí. Když dorazil k panu učiteli Dupontovi, který je přece velmi dobře zná – vždyť to byl pravidelný návštěvník zoologické zahrady – zažil zklamání. Sotva jej pan učitel spatřil, místo obvyklého zdvořilého pozdravu vydal ze sebe jakýsi podivný skřek a omdlel. Lvu to bylo nějak nepochopitelné; to přece nebyl obvyklý pozdrav pana Duponta, jak jej znával. Šel dál a kupodivu jakési dámy zase nepozdravily, když jej spatřily, a také vydávaly jakési podivné zvuky. Když se potom totéž opakovalo i s jeho dobrou známou, paní Pinsonovou, tu už náš šťastný lev nevěděl, jak si věci vysvětlit. Takoví jinak zdvořilí lidé a dnes se snad zbláznili. Konečně se objevil Francois, hlídačův synek. Ano, ten jediný dnes zůstal zdvořilým. Pěkně lva pozdravil „Dobrý den, šťastný lve“ a odvedl jej do jeho domku v zoologické zahradě. Tak tu žil dále a zase k němu chodili jeho staří dobří známí a pěkně se s ním pozdravovali. I pan učitel Dupont i paní Pinkasová zase přicházeli. A šťastný lev byl zase šťastný. Jen už nikdy nechtěl chodit sám na návštěvy. Sám však návštěvy rád přijímal a vždy – i když po svém způsobu – zdvořilé pozdravy opětoval. [Filmový přehled 15/1961]

Autor/Zdroj: -ka- /Filmový přehled