Spalovač mrtvol

V roce 1967 vyšel spisovateli Ladislavu Fuksovi román s morbidním názvem Spalovač mrtvol. Marketingově chytlavý titul zaujal pozornost začínajícího režiséra Juraje Herze, který se okamžitě nadchnul pro jeho zfilmování, aniž by knihu vůbec přečetl. Když to vzápětí udělal, byl rozčarován z jejího monologického charakteru. I tak zůstal u původního plánu adaptovat ji do filmové podoby a ve spolupráci se samotným Fuksem napsal scénář ke stejnojmennému snímku.

Spalovač mrtvol vypráví příběh pana Kopfrkingla, úslužného pracovníka krematoria a navenek spořádaného otce od evidentně spokojené, ideální rodiny. Svou židovskou manželku Marii nazývá Lakmé a něžně tituluje Nebeská a to nejlepší chce dopřát i svým dětem, což v důsledku vede k jejich záhubě. Již samotné představení rodiny při návštěvě zoo naznačuje mnohé o jejich vzájemných vztazích – Kopfrkinglova postava je rychlou montáží detailních záběrů spojena s obrazy dravé šelmy a úlisného hada, zatímco tvář jeho ženy se střídá s krásným, křehkým pávem. Děti jsou ukázány při hraní si v kleci jako zranitelné oběti predátora.

Pan Kopfrkingl je mužem slova – téměř celý děj nás provází rozvážný hlas jeho hereckého představitele Rudolfa Hrušínského, který ať už uvnitř, nebo vně scény výstižně přenáší do filmu zmiňovanou monologičnost. Za maskou pozorného, citlivého romantika, který neholduje alkoholu ani nekouří, se však skrývá neurotický psychopat, jehož zájem o východní filozofii a péči o duši lidí přerůstá v nebezpečný komplex spasitelství. Pokrytecký Kopfrkingl, který hlásá svůj odpor k násilí, se v sevřené předválečné atmosféře zasažené šířící se nacistickou ideologií uchyluje k násilné záchraně své neárijské rodiny. Film tak sugestivně odráží, jak se člověk pod tlakem politických okolností a vlivem ostatních mění, respektive odkrývá svou pravou tvář.

Jana Bébarová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

oficiální text distributora,