Sbohem, pane profesore

Jestli existuje předobraz harmonického a hlubokého vztahu, je to právě tento film. Jako Remarque ve svém Nebe nezná vyvolených zdůraznil potřebu prožít vztah intenzivně, povedlo se tomuto filmu zobrazit hlubokou a chápající toleranci. Jemné narážky a komické situace jenom podtrhují izolovanost takového vztahu ostatními. Oni nechápou. Za muzikálovou slupkou je intimní vhled mezi dva milující se lidi očima jednoho. Divák je režisérem dění a nechá na sebe působit scénář. ...

...anebo usne, protože je ignorant (normální).

Pozn. aut.: Přestože je film starší než já, od okamžiku, kdy jsem ho viděl prvně (bylo mi tak 13), jsem chtěl mít také takovou lásku. Vřele doporučuji všem, kteří chtějí najít inspiraci pro něco začít dělat jinak.

Autor: ,