Romance za korunu

Žánr muzikálu (hudební komedie) byl našimi režiséry v 70. letech podroben nejedné zatěžkávací zkoušce. Až na několik čestných výjimek (Noc na Karlštejně, 1973, Balada pro banditu, 1978) se jednalo vesměs o nenáročné, průměrné (30 panen a Pythagoras, 1973), až podprůměrné taškařice (Hvězda padá vzhůru,1974, Jen ho nechte, ať se bojí, 1978).
Vítězem kategorie nejhorší hudební film 70. let by se určitě stala komedie Zbyňka Brynycha Romance za korunu. Záměrem režiséra bylo natočit oddychovou komedii o lásce dvou teenagerů Pídi (Erik Pardus) a Maruny (Miroslava Šafránková), kteří prožijí jednu bláznivou pražskou noc. Ve druhém plánu mělo jít o realistický pohled do zákulisí naší pop-music.
Slaboduchý scénář však pouze spojoval špatná a ještě horší pěvecká čísla, v podstatě nulová zápletka, točící se kolem nalezené koruny, znemožnila dodat filmu nosný příběh. Pohled na naši populární hudební scénu je pak kapitolou samou pro sebe. Podle Brynycha jsou naši zpěváci a zpěvačky partou věčně rozesmátých, kolegiálních sympaťáků, jež mají pochopení pro všechny pracující a nadšeně jim nejen koncertují, ale i pomáhají.
Unikátním místem je i Junior-klub, kam se naše mládež chodí kulturně vyžít. Na zdech tohoto podniku SSM visí plakáty Castra, Lenina a Gottwalda. Pestrá je směs účinkujících, na pódiu defilují Karel Gott, Naďa Urbánková, Helena Vondráčková, Jiří Schelinger a Rudolf Cortés v doprovodu orchestrů Ladislava Štaidla, Františka Ringo Čecha a Country Beatu Jiřího Brabce. Bohužel všichni zpívají a hrají na playback, což rozdováděnému publiku pranic nevadí, protože ono na oplátku tleská mimo takt a rytmus.
Brynychova ojedinělá exkurze do muzikálového žánru skončila totálním fiaskem, přičemž jedinou hodnotou filmu je nechtěná dokumentace bídné úrovně tehdejší populární hudby. Tento film dokonal umělecký pád kdysi talentovaného režiséra, jehož kariéra byla završena obdobně obskurní záležitostí, „akční" detektivkou Mravenci nesou smrt (1985).

Jan Šulc, 36.LFŠ 2010