Robinzonáda aneb můj anglický dědeček

Snímek Robinzonáda aneb můj anglický dědeček rozvíjí svéráznou poetiku gruzínské kinematografie, tak jak ji známe třeba z dě1 Otakara Ioselianiho, či bratrů Šengelajových. Natočila ho Nana Džordžadzeová podle scénáře svého muže, známého scenáristy, režiséra a pedagoga Iraklije Kvirikadzeho. Jednoduchý tragikomický příběh z revolučních 1et o lásce Angličana, zástupce britské telegrafní společnosti v Gruzii, a tamní dívky je ozvláštněn zcela originální formou. Obvyklé přímočaré vyprávění děje nahradila svérázná koláž, v níž se prolínají časové roviny současnosti (Angličanův vnuk zkouší s orchestrem symfonii složenou na počest děda) s různými vrstvami výpovědí o minulosti. Vzpomíná zestárlá Anna, dobu i situace charakterizují staré obrazy, fotografie, úryvky ze žurnálů. Střídá se i použití barvy s "černobílými“ sekvencemi. Angličana i jeho vnuka hraje tentýž herec - Žanri Lolašvili. Nesmírně bohatá je i překrývající se zvuková stopa, v níž se vedle hudby a ruchů střídá angličtina s gruzínštinou, dialogy s komentářem. Výsledný tvar je působivý a především vskutku moderní. Obsahuje jemnou nostalgii, melancholii, ale také ironii a chvílemi i rysy parodie. Dominující je však citlivé zaujetí pro lidi, pro jejich vztahy na pozadí bouřlivé doby. Nana Džordžadzeová říká: "Každý dům, každá rodina mají svou malou relikvii - album s fotografiemi. Je to kronika, místo uchování soukromé historie. Vždy jsem chtěla natočit film, připomínající album starých fotografií..." - Faktem ovšemjJe, že příběh je fiktivní. Kvirikadze se při psaní scénáře inspiroval dvěma skutečnostmi: náhrobkem jakéhosi Christophera Hughese na batumském hřbitově a bývalou existencí britské telegrafní linky Londýn-Dillí. - Na 40. MFF v Cannes 1987 získal film Zlatou kameru v přehlídce Jistý pohled.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled