Říkají mi Harlekýn

Odtabuizování veškerých donedávna zapovězených témat vedlo v Sovětském svazu ke značnému zvýšení úrovně i prestiže publicistiky. Tendence k věcnosti, informovanosti a k věrnosti realitě se projevila i v divadle a v hraném filmu. Publicisticky laděné snímky ze současnosti se zaměřuji např. na narkomanii, veksláctví, prostituci. Často jsou nepřikrášlenou analýzou postaveni sovětské mládeže - vedle dokumentu Je lehké být mladý? vznikly mj. filmy Malá Věra, Zloděj, Jehla a Osudná chyba (oba teprve budou uvedeny v distribuci). - Lze k nim přiřadit i snímek Říkají mi Harlekýn. Vznikl podle divadelní hry Past 46/2, jejímž autorem je osmatřicetiletý redaktor Litěraturnoj gazety a častý host televizního pořadu Vzgljad Jurij Ščekočichin, který se specializuje na patologické vztahy mezi mládeží. S režisérem Valerijem Rybarevem se podílel i na scénáři. - Film vypovídá o těch mladých, kteří nikdy nepoznali pořádný domov, nemají šanci studovat na těžko přístupných školách, žijí v partách jakoby „navzdory celému světu". Jejich budoucnost nikoho nezajímá, a tak se sami hlásí o pozornost - rvačkami, konflikty, provokacemi. - Takovým zatracencem je i dospívající Andrej, -zvaný Harlekýn, vůdce party výrostků z předměstí. Hlavní dějovou linií je jednoduchý příběh milostného trojúhelníku: chudý Harlekýn - stejně chudá Lena, která od něho odešla za penězi -- a Intěr, syn bohatých a vlivných rodičů. Tvůrci charakterizují životní styl a podmínky Harlekýnovy party a v náznacích připomínají i další skupiny a hnuti: zlatou mládež, hippies, heavymetalisty, rockery, pankáče, „nácky", veksláky, vyznavače východních náboženství. S použitím dokumentárních a paradokumentárnich sekvencí podávají plastický obraz doby, bez moralizováni, mentorováni, ,sentimentu i idealizace.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled