Psí nebe

Byl jednou jeden pejsek. Huňatý černý pejsek, vrtkavý a stále činorodý. Jeho „pán“, bleděmodrý panáček, má s ním neustále zlobení, protože černý pejsek je neposlušný, hraje si s míčem a kazí svému pánu jeho práci. I rozzlobí se panáček na svého pejska, protože ani přísné napomínání nic nepomáhá, a hodí ho do vody. Nechtěl jej utopit, dal se unést svou zlobou a chtěl černého pejska potrestat. Když se však ukáže, že pejsek nedovede plavat a že se začíná topit, panáček se obětavě vrhne do vody, aby jej zachránil. Leč je už pozdě. Teď se ukáže, že černý pejsek má bílou duši a ta přímočaře stoupá k nebi. A nebe ji vítá s otevřenou náručí; hraje rajská hudba, zní basa a trubka luznými tóny a pro potěšení černého pejska tančí soubor pejsků, jakýchsi psích girl. Černý pejsek je obklopen dárky a pozornostmi a dostává zlaté vuřty. Přesto však se mu v nebi nelíbí a chce zpátky na zem. Zlobí a zejména svým falešným štěkáním ruší nebeskou hudbu. A tak je rozhodnuto, že černý pejsek bude z nebe vyhoštěn a vykázán zpátky na zem. Tak se znovu ocitá u svého pána, který jej již oplakal.

[ka] Psí nebe. Filmový přehled. 1967, č. 37, nestránkováno.