Případ Pekosiňského

Život i životopis pana Pekosinského byly zkonstruovány. Za datum narození byl zvolen den výbuchu druhé světové války, za místo koncentrační tábor, odkud jej přes plot vyhodila matka, příjmení odvozeno ze zkratky instituce, pečující o sirotky. Autentické jsou jen jeho siroba a hrb. Malého chlapce se snažily strhnout na svou stranu dvě síly - totalitní režim a církev. V dospělosti našel útěchu v alkoholu a po mozkové příhodě částečně ochrnul. To mu nebrání být fenomenálním šachistou. Tento outsider, po celý život klamaný a ponižovaný, si zachoval vstřícnost, důstojnost i naději, že jednoho dne zjistí svůj původ a jméno matky. Krutá, syrová autencita se ve filmu pojí se sarkasticky evokovanými vizemi minulosti, které neubírají této výpovědi o bizarním osudu lidský a historický rozměr.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Filmový teoretik, pedagog a především režisér Grzegorz Królikiewicz (1939) šokuje od svých filmových počátků experimentálními postupy a expresivním stylem, jimiž líčí osudy svých kontroverzních hrdinů. Protagonistou jeho filmu je válečný nalezenec Bronislaw Pekosinski, který se stává obětí soupeření katolické vychovatelky a komunistického funkcionáře, z piedestalu jakéhosi symbolu utrpení své vlasti a z pozice geniálního šachisty posléze klesá na dno alkoholismu a choroby. Originální a riskantní režisérův postup (Pekosinski ztělesnil sám sebe od dětství až do současnosti!) dává dílu neobvyklou autenticitu. Prostřednictvím svého hrdiny, který prochází životem morálně takřka nedotčen, podává autor strhující výpověď o charakteru celé poválečné éry.

Autor/Zdroj: /Febiofest