Prípad Barnabáš Kos

Náhlý a zejména nezasloužený mocenský vzestup mění charakter člověka - náhle dává všem arogantně pocítit, že jeho rozhodnutí jsou konečná. V případě filmu Případ Barnabáš Kos režiséra Petera Solana se to tentokrát týká zcela bezvýznamného člena velkého orchestru, jenž povýší na jeho ředitele.

Také na Slovensku vznikla v první půli 60. let díla, která kritizovala nedávné přehmaty, zvláště mocenskou svévoli, proti níž nebylo odvolání. Titulním hrdinou snímku Případ Barnabáš Kos je naprosto bezvýznamný, spíše ostýchavý trianglista velkého orchestru (méně důležité hudební místo snad už ani neexistuje), jenž se byrokratickým nedopatřením stane ředitelem orchestru. A v novém postavení si začne počínat jak pověstný slon v porcelánu. Jakmile ovšem získá potřebnou a bohužel ničím odůvodněnou sebedůvěru, procházejí mu i zjevné chyby, jichž se při občasné hře v orchestru dopouští, a triangl prosadí jako nejdůležitější nástroj. Předlohu poskytl Petr Karvaš, jenž se spolu s Albertem Marenčinem podílel i na scénáři.

Režie se ujal Peter Solan. Film pak pranýřuje pokrytectví a intrikánství, zdaleka neomezené toliko na hudební prostředí, které zde vystupuje jako modelové. Ačkoli v kinematografii té doby - psal se rok 1964 - již vládly nové vypravěčské trendy (viz jména jako Uher, Chytilová, Jireš, Schorm...), Prípad Barnabáš Kos je ještě poplatný již překonané poetice předchozího desetiletí, popisné doslovnosti a inscenační starosvětskosti, jakou známe i u českých, jinak určitě pozoruhodných filmů jako Tři přání nebo Zde jsou lvi. Zajímavé je rovněž herecké obsazení: titulní role se s málokdy vídanou tragikomickou vervou zhostil Josef Kemr, dále zde účinkuje i skutečný dirigent Milivoj Uzelac.
(jš)
katalog 1. Festivalu nad řekou