Příběh Marie Černé

Příběh Marie Černé. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci…Marie Černá se stala hrdinkou poněkud proti své vůli, když si její byt vybral jako útočiště Jiří Kajínek, doživotně odsouzený vězeň, který právě uprchnul z českého Alcatrazu – věznice Mírov. Od svého spoluvězně Ludvíka Černého se dozvěděl, kde jeho žena se synem bydlí a strávil v jejím bytě asi čtyřiceti dnů, než byl zásahovou jednotkou dopaden. Pro Marii Černou se bulvární zápletka stala tvrdou realitou a noční můrou, která nemůže mít dobrý konec. Nejenže jí URNA při zatýkání Kajínka zničila celý byt, což je pro matku samoživitelku dost zásadní problém, ale navíc byla policií, soudy a posléze i veřejností obviňována z napomáhání k útěku Jiřímu Kajínkovi. Do té doby oblíbená učitelka v mateřské školce měla být dokonce podle některých rodičů svěřených dětí propuštěna z práce. Přestože Jiří Kajínek vypověděl, že Marii Černou donutil k ukrývání výhružkami, nic neobměkčilo policii ani justici a Marie Černá byla podmínečně odsouzena za spolupachatelství /a z toho důvodu nedostala za zdemolovaný byt ani korunu/. Neustále se nabízí přehršle otázek, z nichž se jako červená nit táhne právnický dotaz používaný už ve starém Římě – cui bono? - komu ku prospěchu?

Zdroj: Československá filmová společnost