Přes kosti mrtvých

Po úspěchu koprodukčního Hořícího keře, který si odnesl úctyhodných dvanáct Českých lvů, se slavná polská režisérka Agnieszka Hollandová vrací komornějším dílem, oceněným letos na Berlinale za „otevření nových perspektiv filmového umění“. Režisérka a spoluscenáristka vyšla z románu Olgy Tokarczukové s názvem Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých a natočila morální drama z polsko-českého pohraničí, které sužují podivné události.

Nebývale krutým způsobem tam totiž někdo vraždí lidi i zvěř a s neschopností představitelů vesnice cokoliv řešit se nehodlá smířit učitelka v důchodu Janina Dušejková. Temperamentní dáma nejde pro ostré slovo daleko, obzvlášť pokud někdo ubližuje její milované přírodě. S nesourodou skupinou přátel, mezi nimiž se objeví i Miroslav Krobot jako zapálený entomolog, se rozhodne přijít případu na kloub. Spravedlnost je totiž jejím hnacím motorem a u zkorumpované policie či lhostejných politiků se jí očividně nedovolá. Hollandová skrze sympatickou outsiderku tepe do zkažené společnosti, satirická linka je však v souladu s tou detektivní – stále sledujeme vyšetřování neobvyklých zločinů, v nichž kontrastuje pohoršení nad vraždami lidí s naprostou apatií většinové společnosti vůči vybíjení zvířat.

V hlavní roli exceluje Agnieszka Mandatová, z jejíhož výkonu byla nadšená i autorka předlohy a spoluautorka scénáře Tokarczuková. Její kniha vypráví o vztahu člověka a zvířete, hranicích lidské aktivity či ochotě přihlížet zlu. Tyto silné myšlenky Hollandová zpracovala vizuálně poutavým a akurátně naléhavým stylem, který diváka víc a víc vtahuje do děje. Vzpoura outsiderů se zde potkává s generační výpovědí stárnoucích hippies, kteří se svými ideály a otevřeností už v dnešním světě nemají místo – pokud si ho tedy sami nevybojují. Ale kam až smějí zajít? Kladením těžkých otázek toto nenápadné dílo rozhodně nešetří.

Mojmír Sedláček
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

oficiální text distributora,