Prázdniny pana Beana

Deset let po úspěchu bláznivé komedie Bean (FP 11/97) se slavná anglická figurka umíněného poplety v podání Rowana Atkinsona znovu vrací na plátno. Režie snímku Prázdniny pana Beana se ujal zkušený televizní tvůrce Steve Bendelack. – Hrdina vyhraje v dobročinné loterii týdenní pobyt na Riviéře a videokameru. Nadšeně se vydá na cestu. Ta se mu ovšem mezi Paříží a Cannes značně zkomplikuje. Muž zaviní rozdělení otce a desetiletého syna a kvůli výčitkám svědomí se opuštěného ruského chlapce Stěpana ujme. Prožijí spolu četná humorná dobrodružství. Nakonec jim pomůže půvabná začínající francouzská herečka Sabine. Všichni dorazí na poslední chvíli na canneský festival, kde se dítě setká s rodiči a pan Bean s vytouženou pláží. Mezitím ovšem překvapivě prokáže pomocí videokamery i své filmařské schopnosti. – Zatímco první film připomínal americkou rodinnou komedii, druhý (a podle Atkinsonova vyjádření též poslední) beanovský projekt má evropský ráz a vychází z tradičního schématu road movie včetně důrazu na okolní prostředí (zde francouzská nádraží, městečka i krajiny). Tvůrci těží z tradic němé grotesky, ale zčásti se inspirují i u komika Jacquesa Tatiho (srov. název jeho filmu Prázdniny pana Hulota). Atkinsonův humor je ovšem mnohem excentričtější než Tatiho a je postavený zejména na gestech a na mimice. Ve filmu se příliš nemluví (některé fórky ostatně vycházejí z faktu, že se postavy nemohou domluvit), o to více se vše vyjadřuje pohybem a situačními gagy. Jednotlivé epizody připomínají etudy, jimiž na sebe postava Beana strhla pozornost v první polovině devadesátých let v televizních skečích. Sympaticky je využit i obligátní motiv dítěte a neschází tu ani vznikající přátelský vztah mezi nemotorným, leč snaživým Angličanem a půvabnou Francouzkou. Za zmínku stojí i postava samolibého režiséra v podání Willema Dafoea a jeho nesnesitelně „umělecký“ film. Menší roli (opět Rusa) tu má i Karel Roden. – Finále se natáčelo přímo v průběhu MFF v Cannes.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2007/5