Pramen panny

Centrální scénou filmu Pramen panny je krutý výjev znásilnění zemanské dcerky Karin zdivočelými pastevci v horách, inspirovaný středověkou legendou. V režijně i kameramansky mistrovské dramatické sekvenci prudce kontrastuje s brutálním činem pastorálně vyladěná nálada lesa na jaře. V žádném jiném Bergmanově filmu nenajdeme tak prosluněnou přírodní scenérii. Příroda jako by lhostejně přihlížela lidské bestialitě: drsné pohlavní zasvěcení panenské Karin a posléze i její zavraždění se odehrají na malebné lesní mýtině zalité sluncem. S postupující dramatickou gradací se harmonie rozbíjí. Do kompozice předtím idylického přírodního obrazu vtrhne samorostlá „scénografie" lesního porostu: výhled na násilnický akt přetíná zešikmený kmen stromu jako hrůzná diagonála. Ve filmu Bergman polemizuje s biblickými dogmaty. Zeman Töre (Max von Sydow) je Bohu ortodoxně oddaný - při rodinné večeři inscenované jako Poslední večeře Páně dominuje „kristovsky" v centru stolovníků. Bolest ze ztráty dcery a potřeba msty však přebijí zemanovu bohabojnost. Jako by chtěl Boha ze sebe vyrvat, když s nadlidskou silou rve ze země strom i s kořeny. V okamžiku krvavé msty se i on stane rozlíceným vražedníkem, který s rituální důkladností likviduje jednoho násilníka za druhým.

Autor/Zdroj: /Kino AERO