Posmrtné paměti

V roce 1869 se Bras Cubas v touze po věčnosti rozhoduje na smrtelném loži napsat své paměti. Autor příběhu ujišťuje diváky o svobodě, s jakou umírá, a o radosti ze svého skonu vůči světu živých lidí. Tato role mu umožňuje skonat s myšlenkami plnými moudrosti, které jsou naprosto čisté a nesporné. Příběh nás postupně seznamuje s důležitými životními epizodami tohoto zámožného obyvatele Rio de Janeira. Mimo jiné nás linie příběhu zavádí do Evropy, kam hlavní hrdina přijíždí na studia a kde potkává přítele z dětství, který se z žebráka vyšvihl na milionáře. Bras postupně poznává sílu lidské protekce, která za daných podmínek může hýbat světem. Autobiografie, končící skonem hlavní postavy, naznačuje možnost vytvoření rovnováhy mezi jeho životem a lidskou existencí jako takovou.
Fegiofest 2004