Posledný kameň

Vousatý sochař stojí v zamyšlení před kamenem, z něhož hodlá vytesat sochu. Vidí v něm různé skulptury, ale nakonec vytvoří postavu jinocha. Je to dílo inspirované klasikou, s tím bude mít jistě úspěch. Dostaví se se sochou před komisi, kterou zastupuje jediný člověk. Jeho odmítavé gesto vyrazí sochaři dech. Ale nerezignuje – znovu stojí před beztvarým kamenem, v němž tentokrát vidí postavu ženy v různých pózách. Vytvoří něco na způsob ležící Diany. Ladné tvary, nahé ženské tělo – snad se tentokráte zavděčí. Nové, strohé zamítnutí vyvede sochaře z míry. Je rozzuřen. Ale ani nyní nerezignuje. Před novým kamenem se rozhodne, že vytvoří něco, co svou společenskou a ideovou hodnotou bude přijatelné i pro byrokrata. Je to mohutná postava hrdinného bojovníka. Úspěch se však nedostaví. Sochař je rozzloben, ale nevzdává se. Zkusí něco úplně nového. Tesá, tvoří, pracuje a pak nabídne k ohodnocení abstraktní sochu. Tentokrát ho odmítnutí „komise“ rozlítostní. Zkusí to ještě jednou a naposled. Vytvoří z kamene obyčejnou krychli, kterou postaví na podstavec. A stane se zázrak! Posuzovatel se nadšeně zvedá ze židle, vrhá se k sochaři, třese mu rukou a mnohokrát ho líbá na obě tváře. Dílo je přijato. Sochař je obdarován vavřínovým věncem, úředník bere krychli do náruče a běží s ní ke svému domu. Tam ji zazdí do jedné z nosných zdí, protože mu tam dosud jedna přesně taková kamenná krychle chyběla…

[zb] Posledný kameň. Filmový přehled. 1982, č. 12, s. 41 – 42.