Poslední vlak

Koprodukční snímek Josepha Vilsmaiera a Dany Vávrové Poslední vlak rozmnožuje řadu současných snímků, zabývajících se druhou světovou válkou. Líčí poslední dny lidí z transportu 688 Židů z Berlína do koncentračního tábora v Osvětimi z dubna roku 1943 (ovšem poslední deportační vlak vyjel z Berlína údajně až 27.3.1945 do Terezína). Scénář sice vychází z historických faktů, avšak hrdinové jsou fiktivní. Představují různorodou společnost nešťastníků, nacpaných do nákladního vagonu. Během strastiplné šestidenní cesty se sbližují díky společnému utrpení. Někteří jsou od počátku odevzdaní, jiní dělají vše pro záchranu. Jsou tu rodiny s dětmi, mladí milenci i staří lidé. – Tvůrci se soustřeďují na popis přežívání ve stísněném prostoru, uvádějí na scénu různé postavy nejen deportovaných, ale i jejich strážců (velitel transportu Crewes) nebo polských železničářů. Dávají také šanci na přežití statečné dívce a malé holčičce, jimž se za pomoci ostatních podaří na poslední chvíli uniknout. Závěrečné záběry patří monumentálnímu památníku šoa v Berlíně. – Akademicky, až čítankově pojatý snímek se natáčel zejména ve středních Čechách s početným českým štábem a herci. Tématem deportace připomíná titul Vlak života, realizovaný ovšem v naprosto odlišném žánru černé komedie. V Německu měl Poslední vlak premiéru již loni, česká verze má copyright 2007.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2007/11

oficiální text distributora,