Píšťalka

Celým zámkem zní neodbytná panovačná královská melodie. Podle jejího rytmu vytrubují heroldi, podle jejího rytmu tančí smutný šašek, smaží kuchtík. Princezničce je všudypřítomná melodie protivná. Pláče. Král chce princezničku potěšit a nařídí dvořanovi, aby od kejklíře koupil veselý skleněný míč, který tančí podle kejklířovy píšťalky. Dvořan nabízí zlaťák, ale musí dát celý měšec, než si může míč odnést. Na píšťalku ani nevzpomene, a když ji kejklíř za ním hodí, opovržlivě prostou dřevěnou píšťalku zahodí za zeď královské zahrady. Tam ji zvedne pasáček ovcí Honza a hned zkusí zapískat ovečkám. Míč však poslouchá jen melodii píšťalky, vzepře se dvořanovi a vyskočí oknem za Honzou. Pasáček píská ovečkám a míč si s nimi hraje. Princezna odejde ze zámku za míčem a dojde až k Honzovi. Hrají si všichni. Princezně spadne korunka z hlavy. Korunku najde ovečka a dá ji Honzovi. To už přiběhne dvořan s biřici a káže zavřít Honzu do klece jako zloděje princezniny korunky. Honzu donesou v kleci na zámek. Princezna mu nemůže pomoci. Ale ovečka přinese kouzelnou píšťalku, Honza zapíská a míč se pustí do jeho věznitelů. Zporáží královskou gardu, rozbije klec a osvobodí Honzu. Lahodná melodie prosté píšťalky přemůže královský strohý rytmus, přivolá do Honzovy náruče i princeznu. Král se chce s Honzou smířit, nabízí mu i svou korunu za kouzelnou píšťalku. Honza už píšťalku nepotřebuje, dá ji tedy králi. Ten chce na píšťalku hrát dále svoji panovačnou melodii. Ale píšťalka i v královských prstech spustí své líbezné tóny. A s královskými korunkami si hrají ovečky, protože princeznička s Honzou je už nepotřebují.

[std] Píšťalka. Filmový přehled. 1971, č. 37, nestránkováno.