Pasažérka

Snímek Pasažérka z roku 1963 patří určitě do dějin kinematografie jako jedno z nejlepších děl s tematikou koncentračních táborů. V roce 1961 jej začal natáčet Andrzej Munk (1921-1961), který však v září toho roku zahynul při autonehodě. Film má dvě časové roviny: soudobou, odehrávající se na palubě luxusního parníku, a minulou, odvíjející se v koncentračním táboře Osvětim. Bývalá dozorkyně Liza se vrací s manželem Walterem po letech z Ameriky do Německa. V Anglii přistoupí na palubu pasažérka, která jí připomene vězenkyni Martu. Liza se ve vzpomínkách vrací do minulosti a před dosud nic netušícím manželem i sama před sebou obhajuje své tehdejší jednání… - Munk před smrtí natočil téměř všechny pasáže z koncentráku, jež však měly být jen rámcem pro příběh z paluby lodi. Jeho blízký spolupracovník Witold Lesiewicz sestříhal realizované sekvence, doplnil je statickými záběry, již pořízenými na lodi, a také vysvětlujícím komentářem. Výsledkem je překvapivě kompaktní dílo, které dodnes neztratilo nic na své působivosti. Novátorský počin, spočívající v tom, že Munk zvolil úhel pohledu nikoliv oběti nýbrž nesporně vinné ženy, provází i neméně novátorské zobrazení lágrového života. Tvůrce se vyhýbá explicitnímu násilí a často pracuje se strhující obrazovou symbolikou (děti jdoucí bezstarostně do plynových pecí a esesák, stejně bezstarostně připravující smrtící plyn). Tragický osud milionů vězňů i samolibost jejich trýznitelů tak dostávají nezvyklý rozměr, jenž je však nesmírně sugestivní. – Film vznikl na základě rozhlasového pořadu (1959), později zpracovaného pro televizi (1960) a v roce 1962 vydaného autorkou Z. Posmyszovou v knižní podobě.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2005/6