Pan Vampýr

Sousloví "jiný kraj, jiný mrav" platí i pro upíry. Zatímco evropská tradice káže krvesajům averzi k česneku a rezervovaný vztah ke křesťanským symbolům, v Hongkongu se upíři pohybují pomocí poskakování, zhoubně na ně působí lepivá rýže (ale pozor, nelepivá nezabírá!) a je možné je zkrotit jen tak, že se jim na čelo přišpendlí papírek s patřičným zaklínadlem. V hongkongské kinematografii jsou jiangshi, což jsou bytosti z lidových legend podobné západním upírům, už řadu let jako doma. Žádný jiný film ale nestvrdil jejich slávu tak jako hororová komedie Pan Vampýr z roku 1985. Producent, režisér a herec Sammo Hung (mimochodem blízký kolega Jackieho Chana) využíval orientální legendy ke komediálním účelům už ve své starší sérii Spooky Encounters. V Panu Vampýrovi se ale pod jeho produkční taktovkou tvůrci zaměřili čistě na lidové pověry kolem jiangshi a vybrali z nich to nejbizarnější a nejulítlejší. V kombinaci s typicky hongkongským fyzickým slapstickovým humorem vznikla komedie, která spolehlivě rozesměje i hřbitov plný nebožtíků. Kromě četných pokračování dala vzniknout i celé řadě pozdějších snímků, které hopsající upíry přenesly třeba do Afriky (Crazy Safari alias Bohové musejí být šílení III) nebo je zkombinovaly s tvrdým pornem (Ghoul Sex Squad). Už teď je jisté, že po skončení dušičkového Otrlce nebudete z kina Aero odcházet, ale skákat.

Festival otrlého diváka 2019