Osamělost srdce

Drsná a divoká krása Rodop učarovala přednímu bulharskému spisovateli Nikolaji Chajtovovi, podle jehož literárních předloh bylo už natočeno osm filmů. Devátým v pořadí je snímek režiséra Nikoly Korabova Osamělost srdce, inspirovaný povídkou Dervišovo sémě ze sbírky Divoké povídky.
Elegický příběh nezvyklého manželského trojúhelníku se odehrává v rozmezí několika desetiletí. Stárnoucí muž v něm vypráví o své lásce k ženě, kterou mu unesl jeho soused. Léta strávená v tvrdé práci a odříkání ho nezbavila palčivé touhy po pomstě, ale ani toho nejdůležitějšího, k čemu se upnul: naděje. Proto s přemáháním sdílí svůj hořký osud, proto pevně věří, že jeho láska dojde k naplnění.
Děj se odvíjí v pomalém rytmu, odpovídajícím toku života v opuštěné horské vesnici. Vše je podřízeno střídání ročních dob, odvěké tradici a těžkým podmínkám, v nichž tu lidé žijí. Svár vášní zůstává jakoby ukryt pod povrchem, ale není proto o nic méně prudký a zničující. Ve snímku se slučuje naturalistický popis s poetizací, zachycení konkrétního lidského osudu tu aspiruje na zobecňující podobenství. Ne nadarmo se zdůrazňuje, že se příběh odehrává v kraji, odkud pocházel Orfeus.
Formálně vychází film z retrospektiv, provázených monologem vypravěče. Zdálo by se, že vše se odehrálo kdysi dávno. Ale záběry, v nichž se objeví stožáry lanové dráhy, svědčí o opaku: jde o minulost zcela nedávnou, i když život hrdinů dosud nebyl poznamenán civilizací...

Filmový přehled 11/1984