Orlando

Fiktivní anglický šlechtic Orlando, prochází dějinami od počátku sedmnáctého století až do současnosti. Jeho cesta začíná na dvoře Alžběty I., kde prožívá nešťastnou lásku k dceři moskevského vyslance. následují drsné zážitky z krvavých bojů v Orientu, Pod těmito vlivy a pod tlakem společenskýchpoměrů a "ducha doby" po dvou transech se Orlando proměňuje z muže v ženu, aby jí už navždy zůstal.Jeho osoba i podstata se navzdory změně pohlaví nijak nemění, ovšem puritánská viktoriánská společnost tuto proměnu neakceptuje. Teprve potom co ztratí majetek a lásku se z "ní" může stát "normální" bytost a úspěšná moderní spisovatelka, která se až ve 20. století zbavila minulosti, našla sama sebe a pocítila skutečné štěstí v mateřství.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Osobitý román Virgínie Woolfové Orlando (vyšel 1928) nalezl kongeniální aktualizovaný odraz ve stejnojmenném filmu Sally Potterové. Jde o fiktivní životopis anglického šlechtice, od doby královny Alžběty do současnosti, jehož subjektivní čas zkoumá změny, které nastaly v historii vztahu pohlaví. Nesmrtelný Orlando je nejprve mužem, potom ženou, a prochází téměř nezničen/a dějinami. Učí se sexu, lásce i samostatnosti, a zvolna vytváří svůj dokonalý literární text. Především však nachází a přizpůsobuje si svůj vlastní vnitřní prostor. Autorka s odvahou a grácií spojuje „vnitřní" i „vnější" existenci titulní postavy, a vytváří křehce ženský, osobitě ironický pohled na vývoj role ženy v „mužských" dějinách posledních století. Film vyniká kráskou obrazu, ne nepodobnou barokizujícím freskám Petera Greenawaye.
Orlando režisérky Sally Potterové neskrývá své zaujetí tvorbou krajana Petera Greenawaye. Pro nikdy nekončící příběh věčně mladé bytosti se režisérka nechala inspirovat stejnojmenným románem Virginie Woolfové. Zasněný aristokrat se po jedné předlouhé noci stane záhadnou ženou a projde čtyřmi staletími - od doby panování Alžběty II. až po naši současnost - v úvahách nad proměnou vlastní identity i věků, v nichž se ocitl.
Důmyslná stylizace velkolepých dekorací, kostýmů a paruk nás však stále hlouběji zavádí ke Greenawayově Umělcově smlouvě (1982) a tak začneme o tvůrčím vkladu Potterové trochu pochybovat. V jednotlivostech dokáže být režisérka ale velmi působivá, myslím například na scénu, v níž výborná Tilda Swintonová v azurových šatech stojí v parku před svým sídlem, obloha nad ní náhle ztemní, zvedne se vítr, začne bouřka. Ten obraz má melancholickou krásu a nostalgii po dobách dávno minulých. (B. Čechová, Literární noviny 18/97)

Autor/Zdroj: /Kino ART


Ocenění: Felix '93 za Nejlepší mladý evropský film roku; Cena BAFTA za nejlepší masky; nominace na Oscara za kostýmy a výpravu.
Osobitý román Virgínie Woolfové Orlando (vyšel , 1928) nalezl kongeniální aktualizovaný odraz ve stejnojmenném filmu Sally Potterové. Jde o fiktivní životopis anglického šlechtice, od doby královny Alžběty do současnosti, jehož subjektivní čas zkoumá změny, které nastaly v historii vztahu pohlaví. Nesmrtelný Orlando je nejprve mužem, potom ženou, a prochází téměř nezničen/a dějinami. Učí se sexu, lásce i samostatnosti, a zvolna vytváří svůj dokonalý literární text. Především však nachází a přizpůsobuje si svůj vlastní vnitřní prostor. Autorka s odvahou a grácií spojuje „vnitřní" i „vnější" existenci titulní postavy, a vytváří křehce ženský, osobitě ironický pohled na vývoj role ženy v „mužských" dějinách posledních století. Film vyniká krásou obrazu, ne nepodobnou barokizujícím freskám Petera Greenawaye.

Autor/Zdroj: /Kino AERO