Na zdraví...?

Hospoda kterýkoliv den v týdnu. Stoly obléhají pijáci, místnost šumí vesele se bavícími hosty a řinčí cinkotem častých přípitků. Na zdraví! V muži s červeným opileckým nosem a tmavorudými tvářemi mizí jedno pivo za druhým. Aby se on a jeho kumpáni rychleji opili, střídají pivo s rumem. Jejich hlasy sílí, sebevědomí stoupá a čím dál častěji se ozývají silácké rány pěstí do stolu. Našemu muži už od přemíry alkoholu začíná třeštit hlava – ve velkém detailu ji vidíme jako chemickou baňku, v níž vře a bublá rudá tekutina. Piják však svého stavu nedbá a jde se projít po lokále. Díky své opilosti vidí jakousi ženu u výčepu jako protahující se kočku a sám sebe jako kulturistu s dokonale vypracovanými železnými svaly. Vrátí se ke stolu, kde je zábava už v plném proudu. Pijácký kolotoč pokračuje… Ale všechno má svůj konec. Hodiny se přiblížily k půlnoci – Platit prosím! Všichni se někam vytratili a náš známý má kapsy prázdné. Pod hrozivým pohledem vrchního se zmenšuje a zmenšuje, až je úplně nepatrný a vrchní ho vykopne táhlým obloukem ze dveří ven. Pijákova nepatrnost však netrvá dlouho. Na cestě z hospody rozbije výlohu obchodu s lihovinami a vezme si pár láhví tvrdého alkoholu. S každým douškem zvonu roste a nabývá jeho sebevědomí. Za chvíli se už cítí tak silný, že se dá do ničení domovních znamení, později, když už dopíjí poslední láhev, si troufne na dva giganty, držící na svých bedrech balkón. Na ně je však příliš slabý, zdání síly je klamné. Ale opilec se nevzdává. Našel někde železnou tyč, a tou se snaží sochy vypáčit z podstavců. Jeho běsnění je marné a končí tragicky – z podstavce se odlomí velká kamenná váza a přitlačí ho k zemi.

[??] Na zdraví…?. Filmový přehled. 1982, č. 10, s. 43 – 44.