Milenci v roce jedna

První poválečné dny tvoří atmosféru křehkého milostného příběhu, který v roce 1973 realizoval . Režisér, který se prosadil jako autor ideologicky „správných“ snímků, se v dramatu o setkání dvou mladých lidí podřídil komornímu, apolitickému vidění svého spoluscenáristy – spisovatele . (Za zmínku ovšem stojí skutečnost, že hlavní hrdinka vyprávění měla být původně židovkou, což se ovšem v normalizačním filmu ukázalo jako nepřijatelné.) Balík s Otčenáškem dva roky předtím spolupracoval na televizní, „důchodcovské“ variantě osudového milostného setkání – na snímku Romeo a Julie na konci listopadu. Zatímco její protagonisté s optimismem vzdorují představě, že už mají celý život za sebou, Pavel a Helena stojí teprve na začátku své existence. Plachá dívka, která se s náhodně potkaným mladíkem sbližuje velmi opatrně, má za sebou totiž pobyt v koncentračním táboře. Lehkomyslný student práv Pavel je naopak otevřený všem novým zážitkům a jako nadšený amatérský filmař se se svou osmimilimetrovou kamerou pokouší zachytit svět kolem sebe. Helena, kterou potká na procházce městem, se však mladíkovu jednoduchému, radostnému konceptu vymyká. S Pavlovou něžnou, laskavou pomocí však dokáže postupně překonávat traumatizující minulost a otevřít se společné budoucnosti. Třetí významnou postavou vyprávění je hrdinčina starší sestra Olga, která považuje vztah za nemožný, protože Pavel a Helena mají naprosto odlišné životní zkušenosti. Chrání Helenu před Pavlem až do chvíle, kdy se její plachá a pasivní sestra dokáže sestřinu přehnanému opatrovnictví vzepřít… Kameraman dokázal vyprávění vdechnout civilní, přirozenou atmosféru, které napomáhají tehdy ještě nepříliš známí představitelé hlavních rolí – a . Partu hrdinčiny sestry se ujala .

Zdroj: NFA