Mečiar

„Nikdy jsem neměl mobilní telefon a nevyhledávám styk s nikým. Vy jste výjimka.“ Tak vítá trojnásobný slovenský expremiér Vladimír Mečiar dokumentaristku Terezu Nvotovou ve svém sídle Elektra v Trenčianských Teplicích. Exkluzivní rozhovor s kontroverzním politikem, jenž v aktuálních záběrech cvičí nebo opéká buřty, je ale jen jedním z prostředků, jimiž chce filmařka složit obraz o porevolučním Slovensku. To se nadchlo pro osobu statného lidového lídra, nakonec však vystřízlivělo pohledem na mafiánský stát, jenž propojil podsvětí s politickými špičkami. Opravdu se ale můžeme někdy vyléčit z fascinace charizmatickými lídry, kteří pod rouškou ochrany národních hodnot pohrdají demokratickými principy?

Nvotová dokument nejprve natočila jako středometrážní bakalářský film na FAMU a v roce 2013 jej s velkým ohlasem uvedla na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Tvar postupně rozšířila do podoby celovečerního snímku, ze 100 hodin natočeného materiálu a 250 hodin archivních záznamů ani tak všechno použít nemohla. Rozhovor s Mečiarem prokládá archivními záběry z veřejného a politického dění i ze svého dětství. O kontext se mj. starají známí investigativní novináři jako Milan Žitný nebo Tom Nicholson či politici Petr Pithart a Fedor Gál.

Zvlášť v poslední třetině snímku, jež popisuje Mečiarův pád pod tíhou mnoha kontroverzních kauz, vyvstávají obecnější rysy určitého typu populistických politiků, kteří i v současnosti sklízejí úspěch. Boj o moc motivovaný osobní pomstou a ješitností, polarizování společnosti ve stylu „my versus oni“, očerňování médií jako hlídačů demokracie a pravidelné utvrzování se v dějinné pravdě s vlastními příznivci. Vladimír Mečiar možná relaxuje ve svém sídle, jeho moderní následovníci masírovaní cynickými marketéry ale obsadili rozhodovací pozice nejen na Slovensku.

Jan Škoda

Letní filmová škola Uherské Hradiště 2018