Marketa Lazarová

V polovině 13. století zajmou divocí potomci loupeživého rytíře Kozlíka syna saského hraběte Kristiána. Tím vyprovokují k odvetě královskou moc, na jejíž stranu se přidá i zeman Lazar. On sám za to málem zaplatí životem, jeho dceru Marketu, kterou zaslíbil Bohu, Kozlíkův syn Mikoláš unese a znásilní. Když je poté téměř celý Kozlíkův rod vybit královským hejtmanem, vrací se Marketa domů, otec ji však zavrhne. Špetka naděje v podobě nového života, který nosí dívka pod srdcem, přichází až v samém závěru…

Tak jako stejnojmenná předloha Vladislava Vančury z roku 1931, ani filmová Marketa Lazarová není klasickým historickým dílem. Scénář napsaný výslovně jen „volně“ podle jejích motivů se inspiroval ještě Vančurovými Obrazy z dějin národa českého (1939, 1940, 1948). Příběh Markety i boje dvou zemanských rodů a Kozlíkova bitva s královským vojskem představují především sestup k elementaritě lidské existence, k extatičnosti pudového života, nerespektujícího ještě žádný řád. Ten měly ve filmu patrně reprezentovat až „královské obrazy“ nenatočené třetí části, o níž režisér vždy hovořil s lítostí jako o té vysněné nejlepší.

Film vznikající v letech 1962–1967 pracuje s volným tempem. Příběh člení do jednotlivých kapitol uvozených výkladovými titulky a používá hlas vypravěče (Zdeněk Štěpánek). Jako celek je však vystavěn na asociativním principu, vyžadujícím mimořádnou spolupráci a soustředěnost obecenstva. Jen vnímavý divák docení režisérův smysl pro jednotu celku i souhru dalších profesí. Zejména kamery Bedřicha Baťky, monumentálně panorámující nehostinné zimní scenerie, hudby Zdeňka Lišky, tvořící ke krvavé loupežnické historce jakýsi duchovní kontrapunkt, či střihu Miroslava Hájka, náročného volnou metaforickou skladebností. Chválu si zaslouží i herecké výkony, především Josefa Kemra v roli lapky Kozlíka a tehdy šestnáctileté Magdy Vášáryové v roli titulní.

Jan Lukeš
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

oficiální text distributora,