MÁG.

Svůj poslední film věnoval režisér velké postavě českých literárních dějin – spisovateli a básníkovi (1810–1836). Scénář k filmu třiašedesátiletého režisérského mistra napsal Václav Nývlt, který se jako scenárista podílel už na Vláčilově dramatu a jako dramaturg spolupracoval na jeho adaptaci baladické prózy Josefa Čapka . Mág. kombinuje v názvu dobový pravopis (titul Máchova nejslavnějšího díla – Máj) a romantickou představu básníka jako „čaroděje“. Mácha je ve filmu kontroverzní a nepříliš sympatickou postavou: bouřlivácký mladík žije svými ideály a zraňuje své bližní – především naivní snoubenku Lori Šomkovou – lhostejností, pýchou a arogancí. Současně žije stravujícím, sebedestruktivním životem romantického génia, který se jen obtížně pokouší souznít s realitou. Vláčil nevytvořil klasický biografický film, ale poetický tok obrazů pokoušejících se spojit fakta s uměleckou představou o Máchově vnímání světa a s evokacemi básníkova díla. Jako kameramana Vláčil využil zkušeného Jiřího Macáka. Lví podíl na působivosti snímku má představitel hlavní role – typově působivý, relativně neznámý Jiří Schwarz, který se s představou o Máchou dokázal vnitřně identifikovat. Prakticky všechny ostatní role, včetně některých drobných partů, však Vláčil svěřil známým hercům. Třeba v drobné roli litoměřického kata Ledviny se tak mihne , s nímž Vláčil spolupracoval na filmech a . Role Lori zůstává jednou z významných dramatických rolí Veroniky Žilkové. Kontrast k Máchově bouřlivácké rozporuplnosti představuje Rudolf Hrušínský, jehož dokonalá dikce při recitaci Máje evokuje představu neměnné kulturní hodnoty. Sám Vláčil nebyl s výslednou podobou filmu spokojen a vědomí umělecké prohry se podepsalo na tom, že se rozhodl skončit s filmovou režií.

Zdroj: NFA