Má křídla, kdo končí pádem

Se smrtí blízké osoby se zároveň zastavuje čas. Co udělat, aby hodiny začaly znovu tikat? Niterné, výtvarně výrazné a mimořádně silné drama jednoho z největších talentů rakouského filmu představuje své hrdinky ve chvílích smutku, ale i občasné radosti, vždy ale jako lidi povědomě křehké a zranitelné.
Kati je bystrá dívka ve formativním věku plném nejistoty a zvýšené citlivosti. Spolu se svou malou sestrou Piou tráví čas u babičky, příliš radosti ale ve vzduchu nevisí a její záchvěvy jsou nesmírně křehké. Hrdinky jako by něco sžíralo zevnitř, pobyt na klidné vsi jako by byl naplněn překvapivým strachem. Nálada filmu je prodchnuta vyrovnáváním se se smrtí. I ve svém druhém celovečerním autorském díle si Peter Brunner uchovává schopnost pro atmosféru nevyřčeného, která po divákovi vyžaduje, aby na filmu aktivně participoval. Navzdory tomu, že ten odmítá dávat jasná vodítka, a navzdory tomu, že režisér navádí publikum do nekomfortních vod, stejně jako to při natáčení činil hercům, představuje výsledný tvar portrét mimořádně životných postav. Jejich chování i celková stylizace snímku, který je stejně tak dráždivý jako přitažlivě nasnímaný, pak umožňují otevřít třinácté komnaty nejen hrdinek, ale i nás všech.
Viktor Palák
MFF Karlovy Vary 2015

oficiální text distributora,